1.	Rané dějiny práva:

2.	Právní dějiny starověkých států

a) Mezopotámie:
b) Egypt:
c) Izrael:

3.	Právní dějiny starověkého Řecka:

a) Sparta:
b) Athény:

4.	Právní dějiny Byzance, stát a církev, poměr státu a církve, kanonické právo:

a) Rané období (565-610):
b) Středobyzantské období (610-867):
c) Vrcholné období (867-1025):
d) Úpadek říše (1025-1453):
e) Církevní právní dějiny:

5.	Právní dějiny na Apeninském poloostrově:

6.	Stát a prameny práva u Germánů a Franků:

a) Vizigóti:
b) Vandalové:
c) Burgundi:
d) Ostrogóti:
e) Langobardi:
f) Sasové, Anglové a Jutové:
g) Frankové:

7.	Právní dějiny Svaté říše římské ve středověku:

8.	Právní dějiny Svaté říše římské v novověku:

9.	Německé právní dějiny v 1 a 20. stol.:

10.	Právní děiny Nizozemí:

11.	Anglické právní dějiny do 17. stol.:

12.	Anglické právní dějiny v 17. stol.:

13.	Právní dějiny Velké Británie do 20. stol.:

14.	Právní dějiny Francie ve středověku:

15.	Právní dějiny Francie v novověku:

a) Velká francouzská buržoazní revoluce:
b) Napoleonovy kodifikace:

16.	Právní dějiny Francie v 19. a 20. atol.:

17.	Právní dějiny amerických kolonií, vznik USA:

a) Z koloniálního zákonodárství:
b) Sjednocovací snahy osad před válkou za nezávislost:

18.	Právní dějiny USA do 20. stol.:

19.	Právní dějiny Ruska do absolutismu:

20.	Rusko od absolutismu do počátku stol.:

21.	Revoluce v Rusku, totalitní sovětský stát:

a) Sovětské právo, neúspěch sovětského modelu:
b) Občanské právo
c) Rodinné právo
d) Pracovní právo
e) Pozemkové a kolchozní právo
f) Trestní právo

"Právní dějiny na Apeninském poloostrově:
-od r. 476 do druhé pol. 19. stol. zůstala Itálie nejednotnou, hospodářsky i politicky roztříštěnou zemí, která byla po celá dlouhá staletí ovládána cizozemci, zejména Byzantinci, Normany, Němci, Španěly a Francouzi;
-r. 476 svrhl Odoaker posledního římského císaře Romula Augustula, r. 488 vtrhli do země Ostrogóti pod vedením Teodoricha(do r. 554), byzanticni v krvavých válkách Ostrogóty porazili a většinu poloostrova měli r. 554 pod kontrolou(zavedena zde platnost justiniánských kodifikací), ale již r. 568 vtrhli na polostrov ze severu germánské kmenyLangobardů a dobyly podstatnou část severní a střední Itálie, kolem pol. 7. stol. pod vládou Byzance už jen některé části na jihu poloostrova, Benátky, Ravennu(sídlo byzantské správy), tzv. vévodství římské; v oblasti Říma upevňoval své panství římský biskup-papež, aby nakonec za pomoci franských králů se ho r. 756 zmocnil jako světský pán=vznik papežského státu(udržel se až do 70. let 19. stol.), v letech 773-774 likvidace langobardského panství Karlem Velikým;
-typický byl velký rozmach církevního majetku, biskupové hráli významnou úlohu ve správním aparátu;
-města jako centra obchodu a řemesel se v Itálii rozvinula dříve než v ostatní Evropě díky dvěma faktorům: 1)v Itálii nedošlo k úplnému znevolnění sedláků(díky dokonalému chaosu, který v Itálii vládl díky cizím vpádům-Arabové, Uhři, vévodové z Burgundska a Provence…), 2)výhodná geografická poloha poloostrova;
-již v 10. stol. boj měšťanů proti feudálním pánům, ve 13. stol. se velcí feudální pánové usazují ve městech a podílejí se na jejich hospodářské prosperitě i politické správě;
-italská města byla samostatnými státy, v 15. stol. např velká expanze Benátek, které si podrobily Veronu, Vicenzu, Bresciu, Ravennu…; některá města měla i četné zámořské državy(ostrovy ve Středozemním moři, přístavy v Přední Asii apod.);
-všechny italské městské státy měly republikánskou formu zřízení(někde v čele státu 50ti-100 členná rada, jinde např. v Benátkách či Janově jediný dóže);
-v době největšího rozmachu měla benátská republika tyto vrcholné vládní a správní orgány: Velká rada(zákonodárný sbor), Senát(řídil zahraniční politiku, finance a obchod), Rada deseti(dozírala na chod městské správy), Rada čtyřiceti(soudní orgán), tzv. signoria tvořená dóžetem(hlava výkonné moci) a Malou radou;
-italská města měla i samostatné právní řády-tzv. statuty;
-snaha postglosátorů a jiných o vytvoření tzv. obecného práva(ius commune) kombinací římských a kanonických norem s normami městských statutů;
-od r. 1130 na jihu Itálie a na Sicílii normanský stát Království obojí Sicílie;
-r. 962 korunován Ota I. na císaře římského za pomoc papeži proti jeho vazalům, Ota I. si podrobil severní i střední Itálii, on ani jeho nástupci však nedokázali dobýt jižní část poloostrova;
-pokusy Friedrich I. Barbarossy dobýt Itálii rovněž zkrachovaly(r. 1155 se ještě nechal korunovat papežem na císaře, r. 1176 utrpěl poblíž Milána těžkou porážku a z Itálie odešel)=Itálie se stává prakticky nezávislou na Svaté říši římské…;
-r. 1268 se Království obojí Sicílie zmocňují Anjouovci a vytváří z něj Neapolské království, r. 1442 se pánem tohoto území stává dynastie aragonská;
-ve 13. a 14. stol. prožívá velký boom Florentská republika(suverénními pány se tu stávají příslušníci rodu Medici);
-venkovské obyvatelstvo se v severní a střední Itálii zbavilo nevolnictví, na jihu se však feudální formy exploatace udržely velmi dlouho do nové doby;
-16. a 17. stol. dobou úpadku celé Itálie(hospodářská a politická roztříštěnost, přesun obchodních cest díky zámořským objevům); od konce 15. stol. boj o hegemonii mezi Španělskem a Francií, na konci 16. stol. Itálie kromě papežského státu, Benátek a Savojska španělskou provincií;
-právo statutární=právo městských států: nejstarším pramenenem práva obyčeje(vliv Lombardů); breve-přechodná forma mezi obyčejem a zákonem(psaný normativní akt městského zákonodárného orgánu); dále zákony;"

Práce je nepřehledná.