1.

Svět

a) Uzavřené systémy
b) Otevřené systémy
c) Autopoietické systémy
d) Komplexita

2.	Kontingence

a) Podvojná kontingence

3.	Sebereference

4.	Společnost – systém

a) Analogie se strojem
b) Analogie s živým organismem
c) Racionální organizace

5.

Evoluce

6.	Evoluce a diferenciace

7.	Segmentárně diferencovaná společnost

a) Stratifikačně diferencovaná společnost
b) Funkcionálně diferencovaná společnost

8.	Evoluce a dějiny

9.	Autopoiesis

10.	Společnost, právo, ekonomie, politika

11.	Média a masmédia

12.	Komunikace

13.	Realita a virtualita

a) Simulace reality

"Sebereference

Sebereference znamená sebevýpověď, tedy schopnost vypovýdat o sobě samém adekvátním způsobem. V systémové teorii je sebereference vázána na možnost sebevýpovědi s ohledem na systémově se projevující souvislosti věcí.
V sebereferenčních výpovědích nelze spatřovat ani subjektivní, pravdivou, upřímnou výpověď, ani jí nelze poměřovat objektivní pravdivost.
Sebereference je systémová, to znamená, že její podklad není lidská zkušenost, tak jak byla uvažována v před systémových úvahách. Je to jiné pojetí zkušenosti.

Sebereference je procesem, ve kterém není důležité to, co je předpokladem tradičního pojetí poznání, zda poznáváme pravdivě to či ono, lae důležité je především jak poznáváme a jakým způsobem to vyjadřujeme. Nepreferuje se ani vnitřní, subjektivní ani vnější, objektivní aspekt. Ke slovu přichází to, co je imanentní, nikoliv to, co je transcendentní.
Závaznost sebereference je v tom, že je jedinou skutečně přítomnou zprávou, popisem pozorování toho, co se děje, toho co můžeme zachytit a jak to můžeme zachytit

Sebereference postihuje pouze jednu dimenzi procesů bez vztahu k jiné nebo jiným rovinám. Tyto výpovědi tedy nemají nic společného s interpretacemi, nemohou se tedy stát předmětem metodických výkladových postupů hermeneutických

Imanentní procesy sebereference tedy neberou ohled na filosofické problémy transcendence, bytí ani existence. Nejsou základem úvah o filosofii přírody, společnosti ani úvah o smyslu dějin.....

Sebereference se opírá především o reflexivní mechanismy. Představa o reflexivních mechanismech je rozvedením poznatků o chování sociálních mechanismů ve společnosti, které způsobují mechanické řešení situací, které se neustále opakují a které se u jednajících jedinců předpokládají.
Reflexivní mechanismy jsou určovány systémovou racionalitou autopoietických systémů, jejich samovývoje. Nejsou orientovány na posilování vnitřní integrity, nezabývají se vztahem systém / okolí, ale jsou zaměřeny dovnitř do nitra systému, jsou tedy nastaveny na sebe sama. Sami se mohou poučit, vyladit, vylepšit, což se děle vydiferencováním.

V sebevýpovědích soudobých systémů hraje důležitou roli jazyk, nebo ť sebereference se uskutečňuje také podle pravidel jazyka, případně struktury a gramatiky, syntaxe a hlavně pragmatiky.
Sebevýpovědi autopoietických systémů mají mnoho společného s jazykovými hrami, především v tom, že v rámci soudobé společnosti probíhá celá řada jazykových her. Ony tvoří vnější rámec prezentace.
Nedochází ke shodám, ale k pluralitě sebevýpovědí. Každý ze systémů autopoietických podává svou vlastní sebevýpověď aniž bychom v ní mohli spatřovat nárok na absolutní postižení, pravdivé zachycení skutečnosti v tradičním významu.

K charakteristickým znakům sebereference moderní civilizace, patří kromě naznačení efektivních řešení problémů také nalézání paradoxů. Stejně jak přibývá neřešitelných problémů, tak přibývá i paradoxů."