"Oféliin bratr Laertes se chce pomstít za to co se stalo otci a sestře, obrátí se proti Hamletovi. Ten po návratu z Anglie, kde měl být úkladně zavražděn, zastihne na hrobě Ofélie Laerta a je jím vyzván na souboj – zraní Hamleta obráceným hrotem svého kordu, ten mu jej vytrhne, zabije krále i Laerta a umírá. Hrot kordu byl otrávený. Umírá i královna, která se omylem napila otráveného vína, připraveného pro Hamleta. Umírající Hamlet dal ještě souhlas norskému vojevůdci Fortinbrasovi, aby se stal dánským králem.


Jazykově – prolínají se filozofické úvahy o minulosti se soudy o každodenním životě, s dobovými narážkami, jde tam i o určitý patos a slovní hříčky, vznešená obraznost i hovorovost. Stavbou jde o dramatické dialogy, hluboce úvahový monolog. Využívá se pojetí divadla jako zrcadla člověka a doby. Vedle prvků tragických, vyskytují se tu komické a satirické prvky (scéna u hrobu, ironie).

Myšlenka – původně jde o rodinný konflikt, který přerůstá v obecně společenský. Bezohledná touha po moci se nezastaví ani před násilím a intrikami, úvahy o smyslu života (Hamletův monolog) a lidské existence. Hamletův čin (jeho pomsta) se v chaosu doby jeví jak marné, sebevražedné gesto."