1.

Úvod

2.	Nespokojení

2.1

Německo

2.2.

Maďarsko

2.3.

SSSR

2.4.

Itálie

2.5.

Japonsko

3.	Postoj demokratických velmocí

3.1.	Velká Británie

3.2.

USA

3.3.

Francie

4.	Kroky k válce a začátek války

5.	Konec války a její ekonomické důsledky

6.

Shrnutí

"3.3. Francie

Francie byla vlastně jediným evropským státem, který měl silnou a početnou pozemní armádu. Když Německo přestalo platit reparace, francouzská armáda obsadila Porýní. Nedostalo se jí však patřičné podpory ani od nejbližších spojenců, a proto se posléze stáhla, aniž by obnovené placení prosadila, a co hůř, vzala si z toho poučení a přestala o podobných akcích uvažovat. Francie měla problematickou smlouvu s SSSR a klíčovou smlouvu s Velkou Británií. Francie též garantovala bezpečnost Československu a Polsku. Vzrůstající neochota používat své ozbrojené síly a evidentní obavy francouzských představitelů z další světové války však Francii i její armádu diskvalifikovala.
Co bylo ještě horší, Hitler i němečtí generálové shodně dospěli k názoru, že francouzská armáda je sice velká, ale neefektivní, že myšlenkami i koncepcí stále vězí v první světové válce a pro nová a moderně uspořádaná a vedená německá vojska nebude důstojným soupeřem. jejich sebevědomí rostlo s tím, jak Francie začala pomalu kupit jeden ústupek za druhým ve snaze vyhnout se střetům. Když Hitler vyhlásil své územní požadavky proti Československu, byl si již téměř jist, že Francie svého spojence bránit nebude. Francie sice zpočátku tvrdila, že spojence ochrání, ale když zjistila, že Velká Británie jí v tom nepomůže, ustoupila a požadavky Německa akceptovala s tím, že se vzdá jakýchkoliv dalších územních požadavků. Zároveň vyhlásila spolu s Velkou Británií nejvyšší garance československé druhé republice. Likvidace tohoto torza bývalého spojence v roce 1939 Německem a Maďarskem ukázala, nakolik se Francie v očích protivníků změnila z velmoci na obyčejného šaška.

4. Kroky k válce a začátek války

Ještě na počátku roku existovaly v Evropě (potažmo ve světě) tři bloky, které již pomalu šly do války a které byly navzájem znepřáteleny mezi sebou navzájem: Osa a s ní spojené státy, Francie a Velká Británie plus malé státy pod jejich ochranou a SSSR. Pokud se vůbec očekávalo nějaké překvapení a změna rovnováhy sil, tak se hledalo ve vztahu mezi Francií a SSSR, neboť vztahy mezi těmito státy se zlepšovaly a v občanské válce ve Španělsku bojovaly na stejné straně. Jak však již bylo řečeno, Velká Británie odmítla garantovat a podporovat Stalinovu hegemonii a ten tudíž pragmaticky dospěl k závěru, že Německo mu může nabídnout více. Novým lidovým komisařem zahraničních věcí se stal Molotov, který neváhal veřejně prohlásit, že nejraději jedná s diktátory, neboť tam je to vždycky jednodušší. 23. srpna 1939 uzavřela Hitlerova Třetí říše prostřednictvím svého ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa se Sovětským svazem (za který se podepsal Molotov) pakt o neútočení, který vešel ve známost jako Pakt Ribbentrop-Molotov. Pakt zcela rozvrátil veškerou rovnováhu v Evropě a uvolnil Hitlerovi i Stalinovi ruce k zahájení expanze. A ačkoliv již samotný pakt vyděsil Velkou Británii, Francii i jejich spojence, nebyl nic proti tajnému dodatku, který obsahoval jmenovité rozdělení sfér vlivu mezi SSSR a Německem a který výslovně připouštěl likvidaci Polska. Důležitou úlohu tu odehrála oprávněná nedůvěra demokratických velmocí vůči Sovětskému svazu a jeho expanzivním záměrům.
Konkrétní a bezprostřední příčiny války vyplynuly z německých příprav na realizaci plánu napadení Polska. Hitler vydal příslušnou směrnici k zahájení válečných příprav 3. dubna 1939 a samotný rozkaz k útoku na Polsko 31. srpna 1939. Aby byl dán formální důvod k válce, přepadli Němci převlečení do poslských uniforem německou vysílací stanici v městě Gleiwitz. Tato provokace posloužila jako záminka k rozpoutání války. Francie a Velká Británie měly s Polskem uzavřeny spojenecké závazky a tak 3. září 1939 vyhlásily Německu válku. Stejně tak učinili i přidružení spojenci jako Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Indie, Jihoafrická unie atd. V tuto dobu zůstavaly USA stále neutrální. Prezident Roosevelt pouze vyhlásil stav pohotovosti, a to jen částečné. Do války se USA dostaly díky událostem v Asii, kde se americké zájmy střetly s Japonskem. Japonsko, které podepsalo 29. září 1940 spojeneskou smlouvu s Německem a Itálií, se snažilo získat kontrolu nad celou oblastí jihovýchodní Asie a Pacifiku. Následovaly americké obchodní sankce vůči Japonsku. V Japonsku převládli představitelé tvrdého postupu proti USA a generál Hideki Tójó se stal japonským premiérem. I když USA stále stály mimo válečný konflikt, podařilo se prezidentovi Rooseveltovi prolomit izolacionistickou politiku schválením zákona o půjčce a pronájmu 11. března 1941. Na základě tohoto zákona mohla vláda USA prodávat na dluh nebo dávat do pronájmu jiným státům materiály a zboží nutné na jejich obranu. Klíčový význam to mělo především pro Velkou Británii, která ihned využila možnosti dostat od USA torpédoborce. USA se tak mírně námořně oslabovaly, a držely zároveň poměrně značné zdroje v Atlantiku. Přesvědčení Japonska, že jeho protivníci jsou rozhodujícím způsobem dočasně oslabeni, vedly k tomu, že se císařství rozhodlo vstoupit do války. Japonsko si uvědomovalo, že musí USA zasadit drtivý úder, z kterého by se už protivník nikdy nevzpamatoval, a o tento úder se také pokusilo. 7. prosince 1941 svaz šesti japonských letadlových lodí bez vyhlášení války napadl americkou námořní základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech. Je poměrně zvláštní, že se i v této době (bez satelitů, radarů a pod.) podařilo přesunout tak obrovské námořní uskupení přes celý Pacifik zcela nepozorovaně. Je otázkou nakolik o tomto útoku USA věděli, za zmínku pouze stojí fakt, že jádro jejich loďstva se v den útoku na základně Pearl Harbor nenacházelo. Následující den Spojené státy oficiálně vstoupily do války. Japonsko prudce útočilo v Pacifiku a Asii jak na americké základny, tak na britské, francouzské a holandské kolonie. Hitler byl pod prvními dojmy patrně přesvědčen, že USA budou rychle poraženy Japonskem a že konec konců už nyní zasahují do jeho války s Británií a SSSR natolik, bez zábran vyhlásil USA 11. prosince válku také. Taktéž doufal, že Japonsko na oplátku podpoří jeho válečné snažení v SSSR, nicméně to něco takového ani nenapadlo. Tyto výše zmíněné akty přispěly k propojení dosud oddělených válčišť v Evropě a Asii(resp. Atlantiku a Pacifiku), přivedly Spojené státy americké do války a vedly k dotvoření zřetelných spojeneckých koalic."