1.	Vznik politické vědy

2.	Pohledy jednotlivých autorů

2.1	Zahraniční autoři

2.1.1

Politika jako umění vládnout

2.2	Domácí autoři

2.2.1

Trojdimenzionální pojetí politiky

3.	Nejvhodnější pojetí politiky

"2.2 Domácí autoři

Autoři z domácího prostředí mají, stejně jako zahraniční kolegové, poněkud různé pohledy na definici pojmu politika. Proto bude autorovou snahou vysvětlení a nastínění jednotlivých tezí.
Politický proces, jež se objevil v dílech Václava Janečka, je neoddělitelně spjat s termíny vstupy a výstupy. Výsledkem politického procesu jsou rozhodnutí a nařízení, která jsou pro společnost závazná. Snaží se najít co největší shodu mezi obyvatelstvem a nenajde-li ji, jedná se o tzv. zpětnou vazbu. Ta je charakterizována jako něco, pomocí čehož společnost odráží své názory a nespokojenost s rozhodnutími a nařízeními. Tím vznikají nové vstupy, a tak se celý tento politický proces opakuje. „Pravděpodobně platí, že čím je větší svoboda ve společnosti, tím je větší účast občanů v politickém procesu.“ (Janeček 1996: 6) Čím větší participace společnosti v politickém životě je, tím hůře se v politickém procesu hledá konsenzus.
Dle Janečka je politický proces zaměřen na šest rozhodujících struktur, důležitých pro fungování politického procesu. Jednak to jsou zájmové skupiny, dále pak politické strany, masové sdělovací prostředky, legislativa, exekutiva a v neposlední řadě soudnictví. Pro udržení funkčního politického procesu je důležité uznávání politických autorit, tj. legitimita moci. Opět se tímto dostáváme k základnímu pojetí politiky, které ve svých dílech zmiňuje většina autorů.
Petr Pithart, bývalý český politik a předseda vlády, pojímá politiku jako „institucionalizovanou nejistotu“. Politika je vždy souhrnem pravidel, která ztěžují nebo znemožňují, aby při řešení konfliktu bylo nad nezbytnou míru používáno hrozby, přinucení, násilí, zastrašování, indoktrinace nebo dokonce holého násilí. Nepřipouští likvidaci jedné ze stran ve sporu, byť by se to dálo údajně ve jménu jednoty, pokroku a podobně. Skutečná politika ostatně ani nemá žádné velké ambice, pokud jde o míru žádoucí jednoty. Usiluje pouze o to, aby – jako kulturní a civilizující aktivita – byla zachována a reprodukována, a tomu podle konkrétních okolností podřizuje své metody (Pithart 1990: 77)
Pojem politika také může mít základ vymezení v historickém charakteru. V tomto smyslu se vyjadřuje dílo Karolíny Adamové a Ladislava Křížkovského. Téměř v každé etapě vývoje byl pojem politika v konfrontaci s nově dosaženými poznatky o politickém životě společnosti znovu korigován, doplňován a měněn. Jde o neustálý poznávací proces a jeho reflexi v lidském myšlení a chování, podmíněný zákony společenského vývoje a dialektikou každodenní praxe, jehož cílem je dosažení pravdy
o politice a o všem, co s ní souvisí (Křížkovský, Adamová 1997: 9)

2.2.1 Trojdimenzionální pojetí politiky

Nyní se pozastavme nad jednou z poměrně často zmiňovaných definicí politiky. I když se jedná o kapitolu s tezemi českých autorů, je zde nutné zmínit i dílo dvou německých spisovatelů.
Politiku lze vyjádřit pomocí tří úrovní, které se za pomocí angličtiny dají vyjádřit třemi různými slovy. Jedná se o polity (ústavní pořádek), politics (procesy tvorby politické vůle a rozhodování) a policy (politická pole). Pomocí těchto tří pojmů lze nahlížet do jednotlivých fází politického procesu a zasahovat do nich jako do jednotlivých disciplín, nikoli jako celku (Berg-Schlosser, Stammen 2000: 43).
Nyní se podrobněji podíváme na první z pojmů, a to polity. Jedná se o rámec, ve kterém se politika odehrává. Jde o normativní, ústavní a strukturální aspekty politiky. Pravidla, v nichž se politika odehrává, jsou určována ústavou a v neposlední řadě také tradicemi určitého národa. Polity také určuje „pravidla hry“ mezi institucemi a určuje vztah mezi institucemi (Fiala, Schubert 2000: 17–18).
Procedurální dimenze politiky, neboli politics, představuje proces, při kterém se vytváří nařízení a rozhodnutí. Musí přitom být brán ohled na různé zájmové skupiny, koaliční dohody atd. Zkráceně se jedná o to, co se děje uvnitř Polity (Fiala, Schubert 2000: 18).
Poslední dimenzí politiky v trojdimenzionálním pojetí je policy. Tato úroveň představuje různé nařízení a zákony, které se přímo týkají občanů a zasahují do jejich života. Jedná se o výstup politics, jehož je odrazem. Často je nazývána konkrétní politikou a obsahovou stránkou politiky (Fiala, Schubert 2000: 18–19)."

Jedná se o esej studenta politologie Univerzity Hradec Králové. V eseji jsou použity teze nejvýznamějších autorů politologické literatury. Jednotlivé teze jsou komparovány a konfrontovány s názory autora.