1.	Řecko - Presokratici

2.	Rozvoj demokratických institucí

a) Peisistratos
b) Kleisthenes
c) Thúkynides

3.	Předplatonici, sofisté

a) Prothagoras
b) Sofisté
c) Hippias
d) Antifon
e) Anaximandros

4.

Sokrates

5.

Platón

a) Platónova ústava

6.	Aristoteles

7.	Helénismus

a) Skepticismus
b) Epikureismus
c) Stoicismus

8.	Křesťanské politické myšlení

a) Apologetika
b) Patristika
c) Augustinus

9.	16. století – Náboženská reformace

a) Thomas Hobbes
b) John Locke
c) Jean Jacques Rousseau

"PLATON

 * 427 př.n.l. Atény
 tzv. diktatura třiceti – po prohrané válce se Spartou→zklamání z diktatury, znovunastolení demokracie, která dala zabít Sokrata, jediná cesta k nastolení spravedlivého řádu→vládnout budou filosofové(ti, kteří jsou schopni poznat skutečné dobro a řídit život v obci), jen filos.poznání ví, co je dobré či zlé pro obec
 pokusil se své politické vize uskutečnit v Sicilských Syrakusách →zklamání
 východisko jeho úvah: Obrana Sokratova
 učil Atéňany přisuzovat materiálním věcem jen tu hodnotu, která jim patří(bohatství×ctnost)
 pokračuje v Sokratových stopách (ctnost – dobro z kterého může povstat dobrá obec)
 problém života jednotlivce – spjat s uspořádáním obce, ctnosti jednotlivce jsou spjaty se ctností polit.
 snahy o vymezení povahy nějaké ctnosti – např: statečnosti, zbožnosti…
 GORGIAS – sofista – umění řečnické + politické, funkce rétoriky = vytváření přesvědčivého zdání→naopak, ukazovat lidem co je správné a co ne, rétor – politik, vychovatel lidu, morální vůdce
 tzv. poslední pravda – když lidé učiní svým posledním skutkem dobro, budou šťastni
 tyrani – nejvíce nešťastní lidé
 Platon – je lepší bezpráví trpět než bezpráví činit
 odlišení dobra od štěstí – štěstí se nedá redukovat na pocit příjemnosti
 politik se svými činy musí starat o to aby v duších občanů vzkvétaly ctnosti a nectnosti odumíraly – Atény sice byly veliké, ale plné špatných občanů (504 D-E)
 Platonův mýtus o posledním soudu – duše tříděny podle toho jak se chovaly za života a putovaly buď do podsvětí nebo do nebe
 politická činnost má být starostí o vnitřní život duše

PLATONOVA ÚSTAVA
 učení o ideální obci
 Politeia - dialog, odpověď na otázku jaké zřízení je spravedlivé
 motiv který prochází celou ústavou – uspořádání obce + uspořádání duše
1. KNIHA – dialog, ranější období Platonovy tvorby
- spor Trasimacha a Sokrata o to co je spravedlivé:
- Trasimachos – spravedlivé je to, co je ku prospěchu mocných (trestání každého narušitele)
- Sokrates – spravedlivé by mělo být prospěšné všem, kteří se jím řídí, nejen vládcům
-politika je umění vymezené účelem ke kterému slouží a žádné umění nehledí na svůj prospěch
-vládnoucí mají prospívat těm kterým vládnou a mají vládnout ve prospěch obci = požadavek a podmínka obč.smíru – lékař také prospívá pacientům a ne sobě
×nespravedlnost = spor mezi jednotlivými stranami → znesvářená společnost, to platí i o jednotlivci → kdo je v neshodě sám se sebou je nespravedlivý i v obci
- základ dobře uspořádané duše
- na konci 1.knihy – teleologie (telos = cíl, účel) – každé jsoucno je vymezeno účelem, jeho dokonalost poměřujeme tím do jaké míry splňuje svůj účel, poslední účel duše = starat se o spravedlnost – spravedlnost zakládá obec"

Psané v poznámkách. Někdy je text poněkud nepřehledný.