1.	Úvod práce

2.	Historie bažanta obecného v Čechách

3.	Biologie bažanta obecného

4.	Přikrmování

5.	Důvody snížení populace bažanta obecného v české krajině

6.	Navržená opatření, která povedou ke zvýšení populační hustoty

7.	Můj návrh na zvýšení populační hustoty bažanta obecného

8.	Způsoby polodivokého chovu bažantí zvěře

9.	Lov bažantů

10.	Hodnocení lovu, trofeje

11.	Závěr práce

12.	Použitá literatura

"Biologie Bažanta obecného

V našich zemích je rozšířen bažant obecný a bažant obojkový, ale největší část našich bažantů jsou kříženci obou těchto ras.
Kohout bažanta obecného(obr.2) čili kolchického váží až 2,5 kg, slepice(obr.6) asi 1,1 kg.
Hlava i krk bažanta obecného jsou modrozelené až černozelené, s krásným kovovým leskem. Kromě toho zdobí jeho hlavu růžky z temně zeleného peří a velké rudé poušky kolem očí, nápadné jsou jednotlivá pera modročerně lemovaná. Břicho je černé. Šedohnědý klín je napříč černě žebrován a skládá se z 18 tatrčních per, z nichž prostřední jsou nejdelší, vnější postupně kratší. Český bažant nemá mít ani stopy po bílém obojku. Znakem kohouta jsou též ostruhy na zadní straně stojáků, tyto ostruhy jsou tím tvrdší, delší a špičatější, čím je kohout starší.
Slepice má ochranné zbarvení šedohnědé barvy s tmavšími skvrnami, aby se příliš neodlišovala od půdy. Staré slepice jsou barvy tmavší s fialovým nádechem a mají poněkud delší klín než mladé. U přestárlých slepic se někdy vyskytne náznak zbarvení kohoutího, které však niky není jednotné. Říká se jim kohoutíce a jsou pro chov nežádoucí.
Kohout bažanta obecného se odlišuje od kohouta bažanta českého především bílým proužkem na krku.
Poměr pohlaví je u bažanta stanoven mimo bažantnici na 1:3 – 1:6. V bažantnici je stanoven na 1:6 – 1:8. Poměr pohlaví se stanoví podle zásady, že čím větší je hustota zazvěření, tím větší má být počet slepic na jednoho kohouta.
Bažantí zvěř má ráda teplo a slunce, a proto se přes den zdržuje na slunci kde se vyhřívá.
Obývá nížiny s poli a malými lesíky, vyžaduje však především kryt, a proto mu lépe vyhovují husté lužní porosty s ostrůvky rákosí, vysoké trávy a kopřiv nebo stráně s hustými křovinami. Drsná poloha nad 700 m a rozsáhle smrkové lesy mu nesvědčí. Celý den se zdržuje na zemi.
Navečer před hřadováním hlasitě vydává na stromech opakované kyry, kyry, kyry, kohot na zemi často vydává kyrý, po kterém následuje hlučné zatřepání křídly. Slepice při zahřadování tiše pískají.
V nebezpečí se v krytu přitlačí k zemi a nerad vyvstává. Může-li raději hledá záchranu v útěku.
Bažantí zvěř je stále hladová, a proto se neustále shání po zobu. Má rád živočišnou potravu a proto sbírá larvy, kukly, housenky, motýly, pavouky, červy, kobylky, mouchy, ponravy, slimáky, mravence, mravenčí vajíčka, stonožky, vosy, myši, ještěrky i menší hady. Z rostlinné potravy sbírá žaludy, zrní, proso, semínka akátu, brslenu, spásá čerstvé osení, vyzobává cukrovku, kukuřičné klasy, mrkev a slunečnicová semínka. Pro lepší trávení polyká menší kamínky a písek. Potřebuje nutně vodu. Z místa, kde ji nemá, odchází. Na podzim sbírá vyseté zrní, zejména pšenici, čímž zemědělství škodí. Tyto škody na zemědělských plodinách jsou však daleko vyváženy užitečností bažantů (ničením mandelinky bramborové, drátovců, motýlů, much a plevelných semen)."

Práce částečně čerpá z této URL: http://myslivost.wz.cz/j.humbal.html