1.	Heloisa Abélardovi

2.	Období scholastiky

3.	Petr Abélard

4.	Příběh mých neštěstí

5.	Doba odloučení

6.

Dopisy

7.	Po smrti Abélarda

8.	Význam dopisů

9.	Jeden z nejkrásnějších milostných projevů

10.

On a Ona

a) Pierre Abélard
b) Heloisa

11.	Použitá literatura

"Příběh mých neštěstí

Tak toto je název prvního dílu dopisů, ve kterém se dozvídáme probůh událostí, které se odehrály kolem vztahu Abélarda a Heloisy. Pravost dopisů je předmětem sporů, za poměrně pravdivé se dá pokládat, že byly posléze upraveny společnou rukou Heloisy a Abélarda.
Jeden z kanovníků chrámu Notre Dame, Fulbert, měl půvabnou mladičkou neteř Heloisu, kterou vychovával, protože byla sirotek. Byl na ni velmi pyšný, protože byla inteligentní. Dohodl se tedy s novým učitelem filosofie, že jí bude dávat hodiny, a za odměnu bude smět bydlet v jeho domě. Abélard sám uvádí: ,, Svěřil ji úplně mému vedení, abych, kdykoliv se vrátím ze škol a budu mít čas, věnoval se ve dne i v noci jejímu vyučování. Kdybych ji shledal nedbalou, abych ji velmi rázně k práci donucoval. ...Dvě věci mu nejvíce bránily postupně mě podezírat. láska k neteři a dřívější pověst o mé zdrženlivosti.“ Od roku 1092, tedy od svých třinácti let, byl Abélard soustavně pohroužen do studia filosofie a dialektiky a vedl život, ve kterém se ženy prakticky nevyskytovaly. V teoretických debatách a hašteřivém hádání o slovíčka byl natolik brilantní, že získal nejen pověst obávaného protivníka mezi evropskými intelektuály, ale i značné sebevědomí. O všech ženách, s nimiž se kdy setkal, měl velmi nevalné mínění, protože žádná z nich nebyla dost vzdělaná, aby na to, o čem se mu zrovna chtělo mluvit, měla nějaký svůj názor, pokud měla vůbec nějaký.
Heloise se však očividně Abélardovu ostrovtipu a do určité míry i jeho vzdělanosti vyrovnala, přestože jí bylo v té době pouhých šestnáct let, zatímco jemu už celých třicet šest let. Musela mít zřejmě vynikající klášterní vzdělání, velkou schopnost vstřebávat vliv intelektuální atmosféry Paříže a úžasnou paměť. Abélard cítil, že v ní konečně poznal ženu, která je dost chytrá na to, aby ocenila jeho přednosti. Její krásná tvář a tělo tyto pocity umocňovaly.
Učitel se cynicky rozhodl svést svou svěřenku svést. Základním klíčem k úspěchu podloudného plánu, který Abélard osnoval, byla Fulbertova hamižnost a Heloisina nevinnost. Svým způsobem byl Abélard stejně naivní jako Heloisa, nepočítal totiž s rizikem, že by se mohl doopravdy zamilovat. Ale stalo se. Udržet celou záležitost v tajnosti bylo pravděpodobně nemožné, zvláště když Abélard psal básně a písně o jejich lásce, které se zřejmě zpívali po ulicích . Nakonec byli přistiženi a rozzuřený Fulbert přikázal Abélardovi, aby co nejrychleji opustil jeho dům. Milenci tak byli odkázáni jen na tajné dopisování a v jednom z nich Heloisu oznámila, že je těhotná.
Byla nadšená, že mu porodí dítě, ale zároveň se obávala reakce strýce. abélard tedy jednal dříve než Fulbert, při první vhodné příležitosti unesl Heloise a ukrýval ji u své sestry až do porodu. Narodil se jim syn Astrolabius. Strýc Fulbert zuřil a Abélard, aby ho uklidnil, slíbil, že se s Heloisou ožení, ale tajně, aby si nezničil kariéru. Učitelé filosofie se sice směli ženit, nebylo to však obvyklé. Fulbert souhlasil, ale heloise o tom nechtěla ani slyšet. Nechtěla, aby Abélard bral na sebe břímě manželství. Přesvědčoval ho se stejnou vehementností, s jakou on dokázal přesvědčovat jiné, odvolávajíc se na literáty starého Říma a církevní otce a teology. Dokonce mu nabídla, jako poslední zoufalý pokus, že s ním bude žít jako jeho milenka, aby měl kdykoliv možnost vrátit se k životu v odříkání. Abélard však na sňatku trval, a tak se tajně vzali. Když vše skončilo, manželé se rozloučili, aby se dál vídali jen ve vzácných chvílích, kdy byla zaručena naprostá diskrétnost.
Dohoda však moc dlouho nevydržela a jejich manželství se brzy stalo veřejným tajemstvím. Heloisa ale nadále veřejně prohlašovala, že k žádné svatbě nedošlo. Abélard chtěl Heloisu ušetřit dalších trapných výstupů, a proto ji odvezl do kláštera v Argenteuil za Paříží. Fulbert pak došel k názoru, že chce ze sebe jen setřást odpovědnost a zosnoval krutou pomstu. Najal pár hrdlořezů, kteří učence přepadli a surově ho vykastrovali.

Slova Empedoklova:

„Láska, jež v nich má své bydlo, má stejnou délku i šíři;
rozumem nazírej na ni a nehleď jen s užaslým zrakem."

Součástí práce jsou i citáty a ukázky.