1.	Adam Smith

2.	David Ricardo

3.	Karel Marx

3.1	Co Marxovi uniká?

4.	Alfred Marshall

5.	Dílo Johna Maynarda Keynese a pokračování v podstatě jeho myšlenek

5.1	Neokeynesiánství, neoklasicismus, neoklasická syntéza a postkeynesiánství po II. Světové válce

5.2	Mezinárodní měnový fond a Světová banka

5.2.1

Mezinárodní měnový fond

5.2.2

Světová banka

5.2.3

Globalizace

5.2.4

Kritika

5.2.5

Reformy

“Karel Marx

Marx vykládá chod dějin od otroctví přes feudalismus po kapitalismus a socialismus. Cesta vede nikoli po drahách hvězd či zákonů, nýbrž přes výrobu – lépe řečeno pře vztah lidí ve výrobním procesu. Každý výrobní systém produkuje vládnoucí a ovládané třídy. Každá epocha má svůj charakteristický způsob odnímání příjmů v prospěch vládnoucích. V dobách Říma měl vlastník otroka též nárok na produkt otrokem vytvořený. Za feudalismu si feudální páni přivlastnili nárok na výrobky poddaných. Za kapitalismu vlastníci továren a půdy mají nárok na výrobky vytvořené námezdními silami. Přežití vládnoucí třídy záleží na práci třídy sloužící. Vyplývá z toho, že dělníci mají silnou vyjednávací pozici? Nikoli. Dělníci musí spolupracovat s vládnoucí třídou, neboť vládnoucí vlastní výrobní prostředky. Dělníci nemohou jednoduše „pobrat svých pět švestek“ a jít domů. Švestky nejsou jejich vlastnictvím.

Chtěl bych ještě zmínit 5 zákonů, jež ukazují na ekonomické zhroucení kapitalistického systému podle Marxe:

1. Klesající míra zisku a akumulace kapitálu

Marx stejně jako Adam Smith viděl, že kapitalista narazí na konkurenci. Jestliže jeden podnik rozšíří svou výrobu, může vyrábět efektivněji. Tento podnik nutí ostatní výrobce, aby též zvýšili výrobu. Všichni najímají více dělníků. To vyhání mzdu do výše, než je mez nezbytně nutných životních nákladů. Tzn. náhrada dělníků stroji v celé oblasti, kde podnik hospodaří. Dále tím, že kapitalisté zapojují strojové vybavení, snižují své zisky. A pokud chtějí mít i nadále konkurenceschopnost musejí dále rozšiřovat výrobu, nakupovat stroje, více vykořisťovat. Samozřejmě, že tato taktika jen více a nebezpečněji napne trpělivost pracujících.

2. Rostoucí koncentrace hospodářské moci

Mezi kapitalisty, kteří jsou hnáni k neustálému rozšiřování a modernizaci výroby, zuří bitva. Triumfují největší firmy, jež vyrábějí nejlaciněji. Krvavá bitva vždy končí zruinováním četných drobných kapitalistů, jejichž kapitál přejde dílem do rukou jejich přemožitelů, dílem zmizí. Vítězové záhy stojí na prsou poražených

3. Prohlubující se krize a deprese

Čím více nahrazují kapitalisté živou práci stroji, tím více roste nezaměstnanost. Kdo nakonec nakoupí zboží, je bylo vyrobeno v důsledku rozšířené výroby? Nikdo. Ze zboží se stanou ležáky. Množí se bankroty. Panika. Finančníci se zbavují svých aktiv. Poté, co ceny klesly až na dno, cyklus se přirozeně začne obnovovat. Ti z podnikatelů, kdo přežili, posbírají drobty zbylého kapitálu a začnou znovu najímat zoufalé dělníky. Znovu se objeví nadhodnota a zisk jen proto, aby příště padly ještě hlouběji.

4. Průmyslová rezervní armáda

V důsledku nasazování strojové techniky a opakujících se depresí vyhazují kapitalisté stále více dělníků z továren na ulici. Pokud armáda nezaměstnaných setrvává v klidu, zůstává dobrým zdrojem levné pracovní síly.

5. Prohlubující se bída proletariátu

S neustále se snižujícím počtem kapitálových magnátů, roste množství chudoby, útlaku, ponížení, vykořisťování.

Co Marxovi uniká?

Uniká mu hodnota představivosti a podnikavosti. K vytváření bohatství je zapotřebí ještě něčeho jiného než hmotné vstupu. Marxův materialismu ho bohužel vede k tomu, že pohrdá jakýmkoliv kapitálem, tedy i lidským kapitálem, s jeho znalosti, fortelem a manažerskými schopnostmi. Dále mu uniká vývoj budoucnosti. Nejenže se snad nevědomky, či z optimismu nezabývá s motivací, ale uniká mu, že budoucnost je skloubení (relativně) jeho teorie s kapitalismem, což je podstatou dnešních ekonomik."

Uvolněno ke stažení zdarma na žádost autora.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ