1.

Úvod

2.	Klíčová východiska

3.	Vliv dospělých na emocionální vývoj dítěte

4.	Láska, hranice, pravidla

5.	Obecné vývojové charakteristiky emocí

a) První rok života
b) Batolecí věk dítěte
c) Předškolní věk dítěte
d) mladší školní věk dítěte

6.

Závěr

7.	Použitá literatura

"5. Obecné vývojové charakteristiky emocí
Obecné vývojové charakteristiky emocionálního vývoje dítěte dávají rámec, který je vhodné respektovat. Psychický vývoj se sice postupnou proměnou, ale není nutně plynulý a rovnoměrný. Každá vývojová etapa se vyznačuje určitými typickými změnami, ale k vývoji jedince též patří výrazná individuální diference, která pak specifikuje vývoj každého z nás. Platí to pro vývoj kognitivní, řečový, emocionální, mravní, sociální.
Z těchto skutečností plynou speciální nároky na výchovu, na stimulaci psychického vývoje dítěte, na jeho rozvoj.

5.1. První rok života
Už v průběhu prvního roku života dítě využívá emocí při komunikaci s ostatními, signalizuje jimi svou libost a nelibost. Jejich projevy jsou pro dospělého většinou dobře čitelné, ale není jednoduché zjisti příčiny projevované libosti, spokojenosti a zvláště pak nelibosti, nepohody. Ve styku s lidmi se dítě už v tomto vývojovém stadiu chová nepochybně živěji a aktivněji než v kontaktu s předměty.
Dítě zpravidla radostně přijímá různé sociální hry, které dospělí nabízejí. Dítě ja aktivní ve smyslu udržení interakce s ostatními lidmi. Je-li tato aktivita dospělými přijímána a realizována převážně v příznivé emoční atmosféře, dochází k posilování sociálních interakcí. Příznivá citová odezva je pro dítě odměnou podporující proces učení.
Strach se objevuje v sedmém, osmém měsíci věku dítěte je důležitým signálem přiměřeného vývoje, je znamením, že dítě rozlišuje známé a neznámě. Neznámé může představovat nejistotu, proto strach dítěte je výrazem získané zkušenosti dítěte.

5.2.Batolecí věk dítěte
Důležitým zdrojem vývojové dynamiky dítěte v batolecím věku je rovnováha mezi jeho osamostatňováním a sebeprosazováním (známé a často připomínané období vzdoru) a potřebuje jistoty a bezpečí. Není to nic jiného než cesta k samostatnosti a odraz vědomí sama sebe, vlastní identity, uvědomění sebe jako aktivního činitele. Vzdorovité chování je též jednoduchým projevem vlastní vůle.
Problém je v tom, že dítě v tomto věku neumí odhadnou a posoudit důsledek nějaké své aktivity. Opět potřebuje laskavou, vstřícnou a přiměřenou podporu dospělých. Je často obtížné ve výchovných situacích negativistické chování dítěte chápat jako procvičování jeho volních procesů a rozvíjející se identity, ale pro dítě je to nesmírně důležité. Opět tím přispíváme k tomu, jak bude chápat sebe i lidi kolem jak bude vstupovat do interpersonálních vztahů.
Vlivem rozvoje řeči a komunikačních dovedností se výrazně rozvíjejí sociální vztahy dítěte. Výměna informací i prožitků dítěte s ostatními se zjednodušuje a zpřesňuje, což umožňuje i to, že právě prožitky i výrazové vzorce jednotlivých emocí rozpoznávat a označovat slovy. Doplňují je hlasové a pohybové projevy a tím jsou pro okolí srozumitelnější a přehlednější při usuzování na příčiny různých emočních stavů."