1.	Poslání, cíle a užitky aktivní politiky zaměstnanosti

2.	Charakteristika aktivní politiky zaměstnanosti

3.	Struktura odvětví, filozofie jeho řízení, historické aspekty

4.	Finanční zdroje

5.	Uplatnění faktorů efektivnosti

6.	Institucionální zabezpečení poslání aktivní politiky zaměstnanosti (APZ)

7.	Legislativa

8.	Aktuální problémy v odvětví

9.	Srovnání se zeměmi Evropské unie

10.	Veřejná kontrola a veřejná volba

11.	Můj názor na fungování APZ a návrhy na odstranění nedostatků

12.	Aktuální rešerše z tisku o hodnoceném odvětví

13.	Příloha – Zásady realizace APZ v okrese Brno-venkov

“AKTUÁLNÍ PROBLÉMY V ODVĚTVÍ

Osoby s různými handicapy na trhu práce
Jedná se zejména o osoby se ZPS, absolventy škol bez praxe, ženy s dětmi, mladistvé či jiné skupiny uchazečů bez kvalifikace. Tito lidé jsou vytlačováni z trhu práce a vytvářejí skupinu dlouhodobě nebo opakovaně nezaměstnaných. U osob, které v zaměstnání dosahují nižší příjem než je jejich příjem ze sociálních dávek dochází k tzv. sociální nezaměstnanosti.

Nezaměstnanost mladých lidí a absolventů
V současné době se hlavním problémem stává nezaměstnanost právě těchto lidí.
Zhruba 40 % všech evidovaných nezaměstnaných jsou lidé mladší 30 let (mezi zaměstnanými je v této věkové kategorii přibližně 25 % osob). Míra nezaměstnanosti je dlouhodobě nejvyšší ve věkové skupině do 19 let. Jejich problém spočívá v malé efektivnosti pro zaměstnavatele, jedná se například o nástup do základní vojenské služby u mužů a odchod na mateřskou dovolenou u žen. Navíc se jedná často o osoby nekvalifikované nebo s nízkou kvalifikací.
Starší věkové skupiny (od 50 let výše) jsou nezaměstnaností postiženy méně. Přispívá k tomu také možnost odchodu do předčasného důchodu.
Nezaměstnanost absolventů je také dána roční dobou. Tradičně nejvyšší nezaměstnanosti dosahují v září a do konce školního roku klesá.

V roce 1999 vypracovala Správa služeb zaměstnanosti MPSV program Absolvent, jehož cílem bylo usnadnit absolventům přechod ze školy do praxe při využití stávajících nástrojů AZP. Uchazeči byli podle stupně dosaženého vzdělání rozděleni do několika skupin a pro každou z těchto skupin byly určeny vhodné nástroje AZP:
 mladistvým (ukončené základní vzdělání, nedokončené střední vzdělání) jsou doporučené rekvalifikace k získání kvalifikace, veřejně prospěšné práce a případně odborná praxe,
 u absolventů učebních oborů středních odborných učilišť (střední odborné vzdělání – vyučení) se využívá odborné praxe a následují rekvalifikace,
 u vyučených s maturitou (nástavbové studium) se využívá odborné praxe a následuje rekvalifikace,
 u absolventů gymnázií dochází k rekvalifikace k získání kvalifikace vzhledem k jejich všeobecnému vzdělání,
 u absolventů středních odborných škol se využívá odborná praxe a rekvalifikace,
 u absolventů vyšších odborných škol (vyšší střední vzdělání po maturitní zkoušce) se nejvíce využívá odborné praxe a v menší míře ostatních nástrojů,
 u absolventů vysokých škol se nejvíce využívá odborná praxe, méně rekvalifikace a ostatní nástroje jsou využívány minimálně.

Nezaměstnanost absolventů je dána různými faktory. Nejčastěji se mluví o různé úrovni jednotlivých škol, které zabezpečují stejný stupeň vzdělání, dochází k nárůstu počtu absolventů ekonomických oborů a všeobecného vzdělání, jazykových a počítačových znalostech a požadavcích zaměstnavatelů na připravenost absolventů.

Převažujícími příčinami problémů s umísťováním absolventů škol je :
1. nedostatek vhodných pracovních míst
2. nezájem zaměstnavatelů o obory nově vznikající bez ohledu na poptávku trhu práce (rodinná škola, technickoadministrativní pracovník, podnikání v oboru, management, provoz služeb domácnosti apod.)
3. nezájem o osoby bez praxe
4. ze strany zaměstnavatelů často zájem o ty absolventy, na které obdrží dotaci ÚP, i když je potřeba absolventů každoroční a pravidelná (viz zdravotnictví)
5. u mužů očekávaný nástup na základní vojenskou službu (civilní), u žen nástup na MD
6. mnohdy nízká úroveň znalostí jak praktických, tak teoretických
7. nezájem absolventů o práci s nízkými nástupními platy v některých oborech (prodavačka, číšník, kuchař – na úrovni minimální mzdy)
8. přeceňování vlastních schopností a vysoké nároky jednotlivých absolventů
9. nezájem o práci s dojížďkou do zaměstnání u míst s nízkými výdělkovými možnostmi a vysokými náklady spojenými s cestováním
10. pasivní postoj některých rodičů k nezaměstnanosti dětí případně k jejich další rekvalifikaci"

Obsahuje schéma a tabulky. Čistého textu v práci je cca 27,5 strany.
Práce je kompilačního charakteru.