1.	Konstrukce sociometrické metody

2.

Šikana

3.	Sociometrické metody

4.	Sociometrický ratingový dotazník SO-RA-D

5.	Diagnostické hry

a) Cesta kolem světa

"Šikana
Častým problémem, s nímž se dnes a denně setkává spousta lidí z řad žáků, profesorů a rodičů je šikana. Pomocí diagnostiky skupiny, v našem případě školní třídy se můžeme dopátrat původce šikanování i šikanovaného. K objevení a diagnostikování šikany slouží řada prostředků, od pozorovacích metod, pořizování videozáznamů skrytou kamerou, přes dotazníky, schránky důvěry a sociometrická řešení.

Pro pedagoga je zřejmě v první fázi nejdostupnější metodou pozorování. Zvýšenou pozornost by měl věnovat pozorování dění ve třídě, o přestávce a chování jednotlivých žáku nejen v momentě, kdy pojme podezření, že je ve třídě někdo šikanován, ale i v zlomových okamžiků školní docházky, mimo jiné při přestupu z 1. na 2. stupeň. Můžeme pozorovat přímé i nepřímé znaky šikany. Mezi přímé znaky patří posměch, hrubé žerty, pokořující poznámky, vydírání, omezování svobody atp. Nepřímo může na šikanu poukazovat fakt, že žák je často sám, nemá kamarády. Je smutný, má často poničené pomůcky, drží se u učitele, při týmovém sportu bývá vybráno mezi posledními atd.
Žáci by měli vědět o tom, že zasvětí-li do svých problémů dospělé, nestávají se tím žádnými zbabělci ani zrádci. Tím se zvyšuje možnost, že se sami přihlásí k tomu, že jsou šikanováni a to například pomocí schránky důvěry. Ty bývají umístěny na některých ZŠ a děti do nich mohou vhazovat své anonymní vzkazy.

Sociometrické metody
Sociometrické metody se zaměřují na zjišťování sociálních vztahů ve skupinách, zjišťují společenský status jednotlivce ve skupině. Patří mezi deskriptivní(popisné) metody, což také určuje její slabinu, zjišťuje a popisuje výsledky, ale málo vypovídá o motivaci a příčinách vztahů.
Mezi základní sociometrické techniky patří sociometrický průzkum, který se zaměřuje na zjišťování názorů členů skupiny na své vlastní postavení ve skupině, dále na postavení ostatních členů podle skupinového mínění a konečně na vlastní vzahy k ostatním členům skupiny.
Existuje celá řada variant sociometrického šetření. Bakošová např. hovoří o následujících nejpoužívanějších technikách:
a) Technika „hádej kdo“, v níž jde o odhalení osoby, na kterou se hodí daný popis (např. má organizační schopnosti, snaží se s každým dobře vycházet).
b) Technika odhadu času, kdy člen skupiny má uvést čas, který by chtěl, popřípadě nechtěl, trávit s ostatními v určitých situacích.
c) Technika preferenčního záznamu, kdy každý člen skupiny ohodnotí ostatní podle bodů. Jde o to, zda by byl schopen spolupracovat, respektive trávit volný čas, s uvedenými členy skupiny.
d) Sociometrický test, který je určen k diagnostikování emocionálních vazeb, to je vzájemných sympatií a antipatií členů skupiny."

Z části ve formě poznámek. Práce působí poněkud nedokončeně.