1.	Mezopotámie

a) Vznik prvních států – Predynastické období (asi 3500-3000)

2.	Sumerské městské státy v raně dynastickém období (asi 3000-2350)

3.	Akkadská říše

a) Gutejská nadvláda
b) Vláda 3. dynastie z Uru

4.	Staroasyrské období a starobabylonské období

a) Mitanni
b) Středobabylonské období
c) Středoasyrské období
d) Novoasyrská říše
e) Novobabylonská říše
f) Urartu

5.

Malá Asie

a) Období tzv. Asyrských obchodních kolonií (20.-19. stol.)
b) Chetitská říše
c) Syropalestinská oblast
d) Frýgové a Lýdové
e) Médové a Peršané
f) Sýrie
g) Foiníkie
h) Palestina

6.	Starověký Egypt

a) Raně dynastické období (3100 – 2700)
b) Stará říše (2700 – 2181)
c) První přechodné období (2181 – 2040)
d) Střední říše (2040 – 1786)
e) Druhé přechodné období (1786 – 1580)
f) Nová říše (asi 1560 - 1080)
g) Třetí přechodné období (asi 1080 – 730)
h) Pozdní období (asi 730–332)
i) Kultura Egypta

"Středoasyrské období
- jejím zakladatelem byl král Aššuruballit (1365 - 1330), který zahájil sérii asyrsko-babylonských konfliktů diplomatickým vměšováním (Chetité totiž vyvrátily velkou mocnost – říši Mitanni, která existovala v období v letech 1 500 – 1350, Asyřané tak mohli rozšiřovat své panství)
- největší rozkvět nastal za vlády krále Tiglatpilesara I. (1117 – 1078), který musel bojovat s aramejskými a chaldejskými kmeny, jeho války přinesly Asýrii materiální blahobyt, jehož vnějším znakem bylo množství staveb, byla i napsána sbírka zákonů (o manželském právu a postavení žen – tresty za nevěru, svedení atd., o dědictví, o krádežích atd.)
- aby nebyla ohrožena centrální moc, byla dobytá území organizována jako vazalské státy, to se však neosvědčilo (neplatily daně), proto došlo ke zřízení provincií
- po smrti Tiglatpilesara říše upadla

Novoasyrská říše
- po smrti Tiglatpilesara zesílil v celé Mezopotámie tlak aramejských a chaldejských kmenů, které tu od 11. stol. vytvářeli menší státečky, bylo to období úpadku, základní syrské území tím však dotčeno nebylo
- syrským panovníkům 10. stol. se podařilo krizi překonat a v letech 911 – 612 nastal největší rozmach a rozkvět asyrského státu, a to po stránce ekonomické (bohaté a pravidelné daně, rozvoj obchodu), tak po stránce vojenské – Asyřané (Aššurnasirpal II. (883 – 859) a Salmanassar III. (858 - 824)) si podmanili postupně celou Sýrii, Aramejce i Féničany, na severu byla Salmanassarova vojska odražena státem Urartu
- Tiglatpilesar III. (745 – 727) dobyl roku 729 Babylon a stal se babylonským králem, oslabil vliv Urartu a zmenšil rozlohu provincií (velké provincie s mocnými guvernéry ohrožovaly centrální vládu, guvernéři dbali o vybírání daní a poslušnost oblasti, provincie se zřizovaly i na podrobených územích)
- nejvýznamnějším vládcem byl Sargon II. (722 – 705) – porazil mocný stát Urartu (714), hlavní město však nedobyl, roku 722 dobyl Samaří a deportoval velké množství zajatců do Asýrie, založil nové hlavní město Chorsábád s monumentálním palácem, zavedl stálou armádu
- Sargonův nástupce Sinacherib (704-681) nechal vystavět starší město Ninive (zvolil ho i za své sídelní město) a srovnat Babylon se zemí (roku 689, po sérii protisyrských hnutí)
- největšího územního rozmachu dosáhla říše za Assarhadona (680 – 669), kdy byl připojen Egypt, západní Írán a ovládána celá Mezopotámie, Assarhadon nechal znovu postavit Babylon
- za vlády Aššurbanipala (668 – 626) se Egypt odtrhl a říše byla nucena bojovat proti nájezdům Kimmeriů a Skythů, podařilo se však potlačit povstání v Babyloně, ve svém paláci nashromáždil mnoho tisíc tabulek a založil svou knihovnu
- říše definitivně padla po dobytí hlavního města Ninive (612) Médy a Babyloňany, poslední asyrské oddíly byly zničeny v bitvě u Karchemiše na Eufratu (605)

Novobabylonská říše
- existovala v letech 626 – 539, roku 626 vyhnal král Nabopolasar (626 – 605) Asyřany ze země a dobyl Ninive (612), vedle vlastní Babylonie byly ovládnuty všechny asyrské provincie v povodí Eufratu
- za vlády jeho syna Nabukadnezara II. (605 – 562) říše dosáhla svého vrcholu – dobyl Sýrii a Palestinu (biblické Babylonské zajetí 587 – 539)
- za Nabukadnezara II. nabyl Babylon velké okázalosti – město bylo obehnáno dvojitou hradbou s 9 branami (nejkrásnější byla Ištařina brána, poblíž ní se nacházely „visuté zahrady“), ve městě se vybudoval mohutný zikkurat zasvěcený bohu Mardukovi – jednalo se o pověstnou „babylonskou věž“, město mělo přes 1 000 000 obyvatel
- největším pozemkovým vlastníkem byly vedle panovníka chrámy, jejich hospodářství podléhalo státní kontrole
- po smrti Nabukadnezara země upadla do krize a panovníci se rychle střídali, novobabylosnká říše byla i přes veškerou snahu panovníka Nabonida vyvrácena roku 539 (Babylon se vzdal) perským králem Kýrosem Velikým, byly zachovány všechny instituce, do čela země byl jmenován perský guvernér"

Psané v odrážkách.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ