1.	Království české v letech 1197 - 1253

a) Politika krále Přemysla Otakara I. (1197 – 1230)
b) Doba krále Václava I. (1230 – 1253)
c) Společnost 1. pol. 13. stol.
d) Kulturní vývoj

2.	Království české za Přemysla Otakara II. 1253 – 1278

a) Mladý Přemysl Otakar II.
b) Vnitřní politika Přemysla II. Otakara
c) Boj o korutanské dědictví; odboj šlechty proti Přemyslovi a bitva na Moravském poli

3.	České země po Moravském poli 1278 – 1306

a) Vnitřní situace v království v letech 1278 - 1290
b) Čechy za Václava II. a Václava III. (1283 -1306)
c) Kultura, společnost a hospodářství 2. pol. 13. stol.

"České země po Moravském poli 1278 – 1306

Vnitřní situace v království v letech 1278 - 1290
- po bitvě na Moravském poli vstoupil Rudolf na Moravu, jejíž města se mu bez odporu vzdávala, musel se mu podvolit i biskup olomoucký Bruno, dřívější silný Přemyslovo pomocník, královna Kunhuta mezitím požádala o pomoc na dřívějšího spojence - braniborského markraběte Otu V., aby v zemi obnovil pořádek (šlechta rozchvacovala královský majetek), do Čech spěchal i Jindřich IV. (vratislavský kníže), k bitvě však nedošlo, Rudolf nakonec rozhodl – Otovi Braniborskému připadly Čechy, Jindřichovi IV. Kladsko a Rudolf si ponechal Moravu, Kunhuta obdržela v léno území na Opavsku
- mladý kralevic Václav byl zatím se svou matkou držen na Pražském hradě a pak Bezdězu, Václav byl pak odvlečen do Branibor a matka se odebrala na Opavsko, šlechta proti kralevicově odvlečení protestovala (považovala to za útok na čs. stát), zemi zachvátilo plenění a řádění soldatesky, roku 1282 vypukl dokonce hladomor, skupina předáků se rozhodla jednat – v jejím popředí stanul pražský biskup Tobiáš z Bechyně , roku 1281 se dohodli s Otou v zájmu obnovení pořádku v zemi, Tobiáš stanul de facto v čele zemské správy a měl velkou soudní a výkonnou moc, byl dohodnut návrat kralevice, toho bylo dosaženo až roku 1283
- po návratu Václava dále vládla kvůli jeho věku skupina okolo Tobiáše a Purkarta z Janovic, postupem času však byla vytlačena, jelikož se do blízkosti Kunhuty dostal její milenec Záviš z Falkenštejna, který jejím prostřednictvím de facto ovládl celý stát a na klíčové pozice dosadil své příbuzné, měl také okouzlující vliv na mladého Václava, na vzestup nevyzpytatelného Záviše však hleděl s nelibostí Rudolf, otevřeně podporoval Václava (aby si zajistil jeho volební hlas, potřeboval nového spojence, v říši byl neklid), vzdal se i Moravy, aby se upevnilo pouto mezi Habsburky a Přemyslovci, vzal si malý Václav Rudolfovu dceru Gutu (1285), hned poté byl Václavovi uznán jeho volitelský hlas
- roku 1285 však zemřela Kunhuta a Závišova pozice se začala otřásat, Václav začal naslouchat i jiným hlasům – Závišovým odpůrcům – manželce Gutě a Tobiášovi, Václav nakonec vytušil Závišovu chamtivost, nechal ho proto nakonec zatknout (1289), roku 1290 proto Vítkovci povstali (především Vítek z Hluboké a Hroznata z Húžic), nabídli dokonce královskou korunu Jindřichovi IV., ten naštěstí zemřel, proti Vítkovům si vyžádal Václav i bojovníky od Habsburků, výprava (pod vedením opavského vévody Mikuláše) proti Vítkovům byla úspěšná, jedna pevnost se vzdávala za druhou (vyhrožovalo se popravou Záviše), až Hluboká se vzdát odmítla, Záviš byl poté sťat"

Psané formou poznámek a odrážek.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ