1.	Situace v českém království 1306 – 1310

2.	Vláda Jana Lucemburského (1310 – 1346)

a) První etapa vlády Jana, upevnění vnitřního i mezinárodního postavení čs. státu v letech 1310 - 1333
b) „Lucemburské dvojvládí“ a cesta Karla Lucemburského na římský a český trůn

3.	Vývoj čs. státu za Karla IV. (1346 – 1378)

a) Karlova cesta za císařskou korunou, státoprávní činnost
b) Vrchol vlády Karla IV.

4.	Hospodářský a správní vývoj českých zemí

a) Příčiny prosperity za Karla IV.
b) Základy správy čs. zemí do roku 1378
c) Pražské groše a florény
d) Městské hospodářství
e) Hospodaření církevních a klášterních institucí
f) Hospodaření šlechty
g) Venkovské hospodaření

5.	Sociální struktura v čs. zemích

a) Sociální mobilita šlechty
b) Sociální a společenské složení církve
c) Sociální skladba měst
d) Sociální skladba venkovského obyvatelstva
e) Židovská komunita

6.	Kultura, umění a vzdělanost

a) Vysoké učení
b) Vlastní tvorba Karla IV. a jeho vztah k ranému humanismu
c) Kroniky Lucemburského období (1310-1378)
d) Architektura a urbanismus
e) Malířství a sochařství

"Vrchol vlády Karla IV.
- i za Karlovy vlády došlo v Čechách k menší vzpouře šlechty – roku 1356 vznikl spor při vyměřování pozemků u Hluboké, jelikož se zde měl vystavět nový královský hrad Karlshaus, Rožmberkové proto neváhali vstoupit do otevřeného konfliktu a na jihu Čech a Moravy se skutečně tvrdě bojovalo, nicméně otevřený boj netrval dlouho, poté došlo k moudrému smíru, kdy Karel jednal s protivníky jako rovný s rovným, Jošt Rožmberský pak slíbil císaři poslušnost a věrnou službu
- specifický okruh zájmů představovalo budování mocenských držav v Horní Falci (Nové Čechy), motivace byla prostá – Karlovi by se mohly hodit opěrné body, které by mu zajistily vše potřebné na cestách do Lucemburska a Francie, území v Horní Falci získal jednak jako věno Anny Falcké a jednak postupnými koupěmi, postupně zde bylo vybudováno specifické lenní území v čele s hejtmanem
- své zájmy soustředil Karel i na jiná území – roku 1363 byla přivtělena k České koruně Horní Lužice a roku 1368 byly „zakoupeny“ Svídnicko, Javorsko a Dolní Lužice, později se podařilo ovládnout i Braniborsko, jelikož se Ota Braniborský zapletl do konfliktu proti Karlovi, Karel však vytáhl a Otu si podrobil (1371), Braniborsko pak bylo postoupeno císaři (i když za jistý finanční poplatek,), který usiloval o jeho věčné přivtělení k čs. království, což se nakonec nepodařilo, jelikož kurfiřtskou zemi nebylo možné inkorporovat
- postupem času se ukazovala nutnost stanovit následníka – bylo k dispozici několik mužských potomků - nejstarší Karlův syn Václav (nar. 1361), pocházející z manželství s Annou Svídnickou, poté přicházel Zikmund (nar. 1368) či Jan Zhořelecký (nar. 1370), oba synové Elišky Pomořanské, určitou úlohu hráli i synové Jana Jindřicha Jošt (1351-1411) a Prokop (1354/55-1405), přičemž Jošt se stal otcovým nástupcem, čs. králem byl roku 1363 korunován nejstarší syn Václav
- Karel se rozhodl nejdříve ustanovit Václava králem v říši (přitom však porušil Zlatou bulu, jelikož nástupce neměl být volen za života svého předchůdce), jednohlasná volba a poté následující korunovace se nakonec roku 1376 podařily, i když stála Karla nemalé finanční prostředky, poté následovalo uspořádání dědických poměrů doma – téhož roku byl vydán nástupnický řád, čímž bylo čs. království fakticky decentralizováno – Václav se měl ujmout čs. království, Zikmund obdržel markrabství braniborské až za řeku Odru s titulem arcikomorníka říše, Jan dostal část Braniborska ležící nad Odrou u Kostřína a Zhořelecko, obecně platilo, že pokud by zemřel Václav bez dědice měl se ujmout vlády Zikmund, pokud by však u něj nastala stejná situace jako u Václava, měl se ujmout trůnu Jan Zhořelecký, teprve po vymření přímého Karlova rodu měl nastoupit Jošt, kdyby i tato větev vymřela, měli se dle oboustranné dědické smlouvy ujmout moci v čs. království Habsburkové (1364)
- na konci svého života podnikl Karel ještě vyčerpávající cestu do Francie (1377-78), i když trpěl těžkými záchvaty dny, před svou smrtí byl ještě svědkem vzniku papežského schizmatu, jelikož volba nového papeže Urbana VI., který sídlil v Římě, byla později zpochybněna kardinály, jejichž většina se chtěla vrátit do pohodlnějšího Avignonu, a vzdoropapežem byl zvolen Kliment VII., Karel tyto události už ale nemohl mocensky ovlivnit, jelikož v Praze listopadu roku 1378 zemřel na zápal plic"

Psané v odrážkách.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ