1.

Úvod

2.	Domácí násilí a Česká republika

3.	Průzkumy veřejnosti

4.	Reálná situace

5.	Mýty a domácí násilí

6.	Řešení domácího násilí ve světě

7.

Závěr

8.

Zdroje

"Podceňování nebo naopak přeceňování rozsahu domácího násilí vede nejčastěji k neznalostem zmiňovaného tématu. Například v USA v 60. letech min. stol. se začala objevovat téma o domácím násilí jak v odborných článcích (např. formou diskuse) tak i v článcích populárních. Velká část populace se začala dozvídat, že tato hrozba ale i obecné násilí je všude přítomné. Otevíraly se komentáře, debaty. Zjistilo se, že násilí je v každé druhé rodině (zneužívání dětí bylo označeno jako pátá nejčastější příčina úmrtí malých dětí). Podle různých výzkumů se nastínil model „útočník je psychotická osobnost“ (nemocný, není normální). Tento stereotyp velmi podporují media, hledají tzv. „senzace“, jako nejtěžší případy domácího násilí. Pro novináře slast, pro normálního smrtelníka pocit bezmocnosti.
Velmi rozšířeným mýtem je představa, že násilí se děje jen v rodinách sociálně slabších žijících na okraji společnosti. Lidé nechtějí otevřít oči a pomoct, nevidí ty pocity beznaděje, které jsou kolem nich. Chtějí jen svou pohodu a klid. Jsou sobečtí. Z toho vyplývá i jeden z mnoha důležitých faktů: v rodinách, kde se odehrává domácí násilí se pojí představa, že cyklus násilí je fatální (kdo byl v dětství či v mládí zneužíván, bude se nevyhnutelně chovat stejně vzhledem ke svým dětem).
Dalším velmi nebezpečným mýtem je přesvědčení, že ženám jakožto obětem domácího násilí se násilné chování útočníka líbí, že ho v podstatě svým chováním vyprovokují k těmto závažným činům. Je však mnoho faktů, proč ženy neopouští svého manžela (druha) – vliv rodiny (matka x dcera, matka x dítě nebo také zvyk). Důležitým zaměřením je dějiště konfliktů v rodině. Rodina představuje pro dnešního člověka jednu z mála jistot. Nabourání rodinného vztahu má za následek chaos, strach, pocit beznaděje či ohrožení. Z těchto jevů se pak porušuje struktura sociálního světa. Vše padá jako domeček z karet. Nesouhra partnerů (manželů) vede ke konfliktu jako je například postavení v rodině (větší zisk má ten, kdo má lepší postavení naopak ten kdo má postavení nižší se musí podrobovat – podvědomě či násilně). Dominantní partner uplatňuje teorii „zisk“ či „odměna“ přesahuje „náklady“. Nejvýznamnější „odměnou“ je zde získání moci či sociální kontroly."