1.	Habsburkové a střední Evropa (1526-1564)

2.	Maxmiliánova vláda (1564–1576), mládí Rudolfa II.

3.	Vláda Rudolfa II. (1576-1611)

"- na počátku své vlády jmenoval Rudolf v Čechách sbor 10 místodržících v čele s Vilémem z Rožmberka, mezi jejich stěžejní úkoly měl patřit dohled na bezpečnost, stíhání kriminálních živlů apod., mělo se tím předejít nebezpečným lidovým nepokojům (jako např. o Maxmiliánově pohřbu), poté se Rudolf odebral na cestu po českých zemích, aby přijal hold stavů, v květnu zavítal do Lužice, pak do Slezska a potom na Moravu, kde musel Moravanům potvrdit jejich stará privilegia, v otázce náboženské svobody zůstal ale neústupný, z Moravy se odebral do Vídně
- své postavení upevnil Vilém z Rožmberka, který získal titul tajného rady a zaujal pevné místo na Rudolfově dvoře, v tajné radě usedl i Vratislav z Pernštejna, změny na dvoře v žádném případě ale neovlivnili silné postavení rádců Adama z Dietrichštejna, Pavla Sixta Trautsona (mladšího) a Wolfganga Rumpfa, poslední dva jmenovaní měli na císaře obzvláště významný vliv, byli připraveni vzít na sebe celou řadu vladařských práv a povinností, díky nim císař propadal pohodlnosti a nezodpovědnosti
- Rudolf se začal také potýkat s nezdravou ctižádostí svého bratra Matyáše, který hořel nedočkavostí po kariéře, udržoval proto kontakty s nizozemskými povstalci, v říjnu 1577 dokonce odjel tajně z Vídně, aby se ujal úřadu guvernéra svobodného Nizozemí, čímž se stal protivníkem španělského místodržitele, kterým byl Juan d´Austria, bez peněz a vojska byla ale Matyáš jen hříčkou v rukou nizozemských politiků, takže byl nakonec vyšachován
- Maxmiliánovu touhu po vládě si lze vysvětlit také tím, že Maxmilián II. předal veškerou vládu v monarchii Rudolfovi, takže se na ostatní bratry nedostalo, měli právo jen na apanáž, aby Rudolf konfliktům zamezil, předal správu Dolních Rakous Arnoštovi a Horních Rakous Matyášovi
- mezi lety 1577-1579 proběhla na Pražském hradě výstavba nového palácového traktu (stavitel Ulrico Aostalli), který měl sloužit císařské rodině, přestavbu si stavové vyložili jako náznak budoucího trvalého přesídlení do Prahy, tyto domněnky podporoval i sám Rudolf, jelikož v Praze pobýval dlouho a na návrat do Vídně v následujících letech nepomýšlel, pokračoval ale ve všech započatých stavbách ve Vídni, vedle Rudolfa žila na Hradě i jeho matka Marie, vztahy s ní nebyly zrovna vřelé, připadali si ze strany Rudolfa materiálně ošizená, nemohla se chovat jako obětavá dcera katolické církve, nakonec odcestovala zpět do Španělska."