1.	O výchově – pojem, historický pohled a vývoj, proces výchovy, výchovní činitelé

2.	Speciální pedagogika, pedagogická diagnostika

3.	Rodina – dysfunkční rodina

4.	Problémy s narušenými dětmi, problémy s návykovými látkami

5.	Důležitost prevence

6.	Použité zdroje

"Speciální pedagogika a pedagogická diagnostika
Speciální pedagogika se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláním defektních osob. Říká se jí také defektologie, protože zkoumá příčiny defektu, změny, možnosti a metody nápravné péče. V oblasti duševní a somatické jde především o
psychopedii (výchova slabomyslných),
etopedii (výchova obtížně vychovatelných),
logopedii (výchova osob s poruchami sdělování – tj. sluchu a řeči),
tyflopedii (výchova osob s poruchami vidění),
somatopedii (výchova osob s poruchami hybnosti, kde jde především o dosažení zapojení postiženého jedince – integraci, přizpůsobení společenskému prostředí-adaptaci, možnost společenského uplatnění za dohledu a řízení jiných-utilitu, či nemožnost společenského uplatnění a nutnost azylové péče-interioritu).

V každé školní třídě jsou děti, které se svým vývojem, vlastnostmi, schopnostmi od ostatního kolektivu do určité míry liší. Buď svou vyspělostí nebo naopak zaostalostí. Tyto odchylky se týkají i chování. Někdy je možno je kompenzovat jen vnitřním opatřením ve třídě (postojem učitele, postojem dětí ovlivněným učitelem, pomoc spolužáků, vhodné umístění žáka ve třídě, aplikace sluchadel či jiných pomůcek, jindy mimoškolními opatřeními (doučování, logopedické kurzy, zvláštní tělesná výchova, dětská ozdravovna…). Nestačí-li to, pak přichází na řadu speciální školství pro mládež vyžadující zvláštní péči či nápravná zařízení. To vše tak, aby to bylo v zájmu dítěte. Mnohdy stačí pochvala či povzbuzení dítěte, někdy potrestání. Ovšem i takové tresty jako je ve škole napomenutí třídního učitele, důtka třídního učitele, důtka ředitele školy nebo snížená známka z chování se mnohdy míjí účinkem a pomáhají pouze tam, kde je dobré rodinné zázemí. Někdy působí takovéto hodnocení jako bumerang.
Jednotliví žáci, kteří jsou neukáznění se vyskytují v každé školní třídě v počtu dvou až tří. Většinou jde o žáky z neuspořádaných rodin, kde se rodiče o výchovu dětí nezajímají, nebo je naopak přespříliš kontrolují a sledují, nedůvěřují a vyhrožují jim. U nich pak dochází k negaci a odporu vůči autoritě a stávají se z nich soustavní rušitelé kázně. Jindy je učitel nedokáže vhodně podchytit či usměrnit, vhodně zaměstnat, neprojeví jim důvěru, mnohdy by stačilo svěřit jim určitou malou funkci v kolektivu, zjistit co je zajímá a svěřit jim pak úkol, v němž vyniknou. Pedagogika,SPN 1967"

Práce potřebuje úpravu formátování textu, ale i odkazů na literaturu.