1.

USB

a) Historie
b) USB Implementers Forum, Inc
c)Vývoj verzí
d) Vlastnosti USB
e) Hardwarová specifikace
f) Softwarová podpora
g) Používaná zařízení
h) Použití USB k propojení počítačů
i) Obcházení jiných zařízení pomocí USB
j) Dostupnost
k) Závěr

2.

PCMCIA

a) Historie
b) Specifikace rozhraní a jejich verze
c) Další vývoj PC Cards
d) Bodové shrnutí základních výhod a vlastností rozhraní PC-Card:
e) Používaná zařízení
f) Softwarová podpora
g) Dostupnost

3.

FireWire

a) Historie
b) Hardwarová specifikace
c) Softwarová podpora
d) Síť pomocí IEEE 1394
e) Dostupnost

4.	Závěr - USB vs FireWire (a jak se k tomu má PC - Card)

5.	Graf porovnávající rychlosti RS-232, USB a IEEE 1394

6.	Srovnávací tabulka vlastností některých sběrnic

7.	Použité prameny

8.

Přílohy

a) Ceník firmy Kobe
b) Computer Hardware
c) Information about PC Cards (PCMCIA).

"Historie
Za standardem PC-Card, potažmo PCMCIA stojí asociace PCMCIA. PCMCIA (Personal Computer Memory Card International Association) je mezinárodní správce standardů a obchodní společnost založená v roce 1989 z důvodu vytvoření malých přídavných karet do mobilních zařízení, tak aby byla zajištěna vzájemná kompatibilita zařízení napříč ostatním hardwarem a softwarem. Hlavními požadavky přitom byly malá velikost, odolnost a nízké provozní napětí (a spotřeba proudu).

Specifikace rozhraní a jejich verze
V roce 1990 PCMCIA definovala základní rozhraní pro PC Cards – označováno je jako Release 1.0, tedy karty velikosti kreditní karty určené pro rozšíření funkčnosti zejména mobilních zařízení. Někdy se termínem PCMCIA rozumí tento standard (ne asociace). Tento první standard počítal pouze s kartami rozšiřujícími paměť (ROM, Flash Memory, OTP, SRAM, DRAM, EEPROM). Mezi základní vlastnosti rozhraní od začátku patřila nezávislost na operačním systému a možnost použít karty kdekoliv a v jakémkoliv zařízení. Systém podporuje Hot-Swap (obdoba Hot-Plug u IEEE 1394 a USB), tedy je možné zasunout a vysunout kartu ze zařízení bez jakéhokoliv rizika (ztráty dat apod.). Dalším důležitým rysem standardu je, že karta by se měla sama umět nakonfigurovat.
V roce 1991 PCMCIA ve standardu Release 2.0 rozšířila specifikaci o možnost I/O zařízení a funkci XIP. I/O zařízeními se rozumí kapesní zařízení s vstupně výstupními operacemi typu fax modemů, síťových karet, čteček kódů, pevných disků apod. XIP je možnost spouštět programy přímo z paměti na kartě, bez nutnosti nejdříve data přesunout do paměti hlavní. Specifikace byla zpětně plně kompatibilní. Karty podle nové specifikace (pokud využívali nových vlastností R2.0) ovšem nemusely správně fungovat na počítačích postavených podle R1.0, přestože karta šla zasunout do příslušného slotu.
Fyzický vzhled karty je přesně stanoven. Karty jsou definovány ve třech různých velikostech. Tyto velikosti se označují jako Type I, Type II a Type III.



• Type I – rozměry 85,6 x 54 x 3,3 (v mm), tradičně používaná pro paměťové karty (např. Flash apod.)
• Type II – rozměry 85,6 x 54 x 50 ( mm), používaná pro paměťové karty větších rozměrů nebo I/O karty
• Type III - rozměry 85,6 x 54 x 105 ( mm), používaná pro zařízení náročnější na velikost, např. miniaturní hard-disky (např. IBM Microdrive)

Všechny typy používají stejny 68 pinový konektor a mají stejnou délku a šířku, takže všechny je možné zasunout do stejného slotu. Ne všechna zařízení ovšem podporují všechny výše zmíněné typy.
Standard R1.0 a R2.0 definuje jako standardní napětí 3,3V, při inicializaci ovšem karty vyžadují napětí vyšší (až 5V). Všechny tyto karty byly 16 bitové (stejně jako sběrnici ISA) a z rychlostních (a dalších) důvodů při náročných aplikacích (třeba síťové adaptéry) nedostačovaly.
V roce 1995 tedy vznikl tehdy revoluční standard – PC Card Standard 95 a implementace (konkrétní karta) tohoto standardu byla pojmenována CardBus (PCMCIA totiž neustále čelilo problémům se záměnou názvu organizace, výrobků a standardu – proto se taky nakonec celkem tiše přejmenovalo na PCCards). CardBus byl přes své nové vlastnosti stále zpětně kompatibilní s předchozími verzemi (68 pinů, stejná velikost i konektor a softwarové rozhraní). CardBus poprvé umožnil používat 32-bitové operace, které jsou umožněny multiplexováním datové a adresové sběrnice při maximálním kmitočtu až 33 MHz. Tím se fakticky rychlostně vyrovnal sběrnici PCI (v roce 1995) a dosáhl maximální přenosové rychlosti 132 Mb/s. Nové adaptéry umožňují 32-bitové řízení sběrnice (Bus Mastering), 32-bitový memory slave a 32-bitový I/O slave. Tyto všechny operace lze implementovat v libovolné kombinaci. Přestože CardBus je zpětné kompatibilní, přece jen se trochu od starších verzí liší. Kvůli zabezpečení vyšších rychlostí bylo do konektoru umístěno 16 (2x8) zemnících plošek, které také můžou adaptérům pomoci při detekci verze vložené karty. Ke změně došlo při správě napájení, kdy už i inicializace zařízení probíhá na 3,3V (ne na 5V jako u předchozích verzí), což umožňuje úsporu energie, v mobilních zařízeních věc tak zásadní. Nový standard také dostal do vínku lepší podporu zařízení, které v rámci jedné karty nabízejí více funkcí (síťová karta + modem apod.). CardBus přidělí pro každé takové logické zařízení (až do počtu 8) vlastní IRQ a DMA a s každým se pak komunikuje samostatně jako s jakýmkoliv jiným zařízením."

Práce obsahuje tabulky a obrázky.