1) Charakteristika
2) Rozdělení
3) Funkce
4) Vznik a vývoj
5) Hlavní představitelé české literatury pro děti a mládež
6) Význam literatury pro děti a mládež v dnešní době
Seznam použité literatury

"4. Vznik a vývoj:
Podíváme-li se do daleké minulosti, zjistíme, že ve starověku kontakt mládeže s literaturou spočíval v recitaci posvátných textů a v memorování mravoučných sentencí, ve středověku byly v církevních školách předčítány příběhy svatých a k výchově budoucích rytířů sloužily hrdinské eposy a příběhy z antické mytologie. V renesanci se objevuje bajka sloužící k didaktickým účelům. Děti bez vzdělání se musely spokojit s folklórem (pořekadla, přísloví, pohádky) či s kázáním v kostelech a posloucháním modliteb.
Za první intencionální dílo dětské literatury považujeme obrazovou encyklopedii Orbis sensualium pictus neboli Svět v obrazech (rok 1658), jejímž autorem byl slavný barokní učenec Jan Amos Komenský. Průlom v tvorbě pro děti nastává ale až po sto letech, kdy přišly osvícenské reformy a s tím související zavedení povinné školní docházky (v českých zemích za vlády Marie Terezie v roce 1774). V této době také vzniká německé pedagogické hnutí zvané filantropismus, které poukazuje na důležitost vzdělání a výchovy dítěte a zavádí tak literaturu psanou výhradně pro děti (obrázkové knihy, časopisy, antologie bajek a písní). Literatura má hlavně mravoučný charakter a kromě literárních adaptací (přepracování děl Robinsona Crusoe, Gulliverovy cesty aj.) vznikají schematická díla primitivně rozlišující dobro a zlo, plná hrozeb a varování (např. Dobrý Fridolín a zlý Dětřich).
V 19. století se objevují stěžejní žánry dětské literatury – autorská pohádka, historický a dobrodružný román, dívčí romány a próza s dětskými hrdiny. Tato díla, zejména však autorské pohádky, často bývají – co se týče věkové kategorie čtenářů – značně rozkolísaná. Například dílo Oscara Wilda Šťastný princ a jiné pohádky může být díky své vrstevnatosti předloženo nejmenším čtenářům, ale zálibu v něm mohou najít i dospělí, kteří dokáží mezi řádky vyčíst ostrou kritiku společnosti.
Od poloviny 19. století, kdy vzniká pedopsychologie (věda zabývající se studiem dětského myšlení) dochází k rozvoji naukové prózy (Anglické dějiny pro děti od Ch. Dickense), románů a povídek ze současnosti. Objevují se cestopisné a vědeckofantastické romány (J. Verne a jeho 20 000 mil pod mořem) a přírodní próza (R. Kippling, J. London).
Konec 19. a počátek 20. století zaznamenávají velký rozmach dětské literatury a její popularizaci. Oblíbenými se stávají mýtické příběhy (Hobit od J.R.R. Tolkiena), moderní pohádkové prózy (A.A. Milne: Medvídek Pú; A. de Saint Exupéry: Malý princ) a příběhy z prostředí dětského života (A. Lindgrenová: Děti z Bullerbynu; A. Gajdar: Timur a jeho parta; R. Cromptnová: Jirka Nezbeda). Vzniká nepřeberné množství uměleckonaučné literatury, která poutavým způsobem seznamuje mladé čtenáře s nejrůznějšími vědními obory."