1.

Úvod

2.	Geniální podnikatel: zrod organizace, dětské nemoci, zotavení

3.	Benevolentní diktátor: konsolidace a kontrola

4.	“Přidružený” ředitel: expanze

5.	Vizionářský vůdce: Strategická orientace

6.	Pierre Victoire v proměnách

6.1	Povinnosti majitele licence ve vztahu k nabyvateli

6.2	Povinnosti uživatele licence

6.3	Finanční informace pro nabyvatele licence

6.4	Geografické rozmístění restaurací a značek

“Geniální podnikatel: zrod organizace, dětské nemoci, zotavení

V dubnu roku 1988 otevřel Levicky svou první restauraci Pierre Victoire; v restauraci na leasing v ulici Victoria /odtud také název restaurace/, s osobní investicí ve výši 70 GBP a úvěrem od Royal Bank of Scotland ve výši 36 000 GBP. Záměrem Levického bylo nabízet kvalitní francouzská jídla a vína za rozumnou cenu. Vybavení restaurace bylo jednoduché - spíš kvůli finanční tísni, než že by to bylo vědomé rozhodnutí - nabílené stěny, dřevěné stoly a židle /z bazaru/ na dřevěné podlaze. Tato jednoduchost se později stala součástí značky. Restaurace získala rychle reputaci místa, kde se dá levně a dobře najíst /průměrná útrata za osobu a oběd byla 7 GBP, za večeři 15 GBP včetně vína/.

Levicky byl zcela pohroužen do svého podnikání - věnoval mu svou nekonečnou podnikatelskou energii a zkušenosti z pohostinství. Byla to pro něj zábava. Během roku se dostal s tržbami na úroveň 10 000 GBP za týden a tři týdny dopředu bylo třeba objednávat stůl. Levicky si tehdy uvědomil možnost rozšířit podnik formou franšísingu. Po poradě s příslušným manažerem v Royal Bank of Scotland otevřel v srpnu 1989 pilotní franšísingovou restauraci v ulici Union v Edinburgu.
Navzdory úspěchu na trhu byl management společnosti naprosto nedostatečný - hlavně proto, že Levicky stále ještě vařil 7 dní v týdnu ve svých restauracích. V září 1990 měla společnost dluh 350 000 GBP a účetní společnosti odhadoval, že do měsíce může být společnost nesolventní. Došlo na poradu s bankou. Ta navrhla kontokorent ve výši 96 000 GBP ke splacení všech dluhů a zavedení kontrolních mechanismů. Ta navedlo společnost na cestu, na níž měla během 11 měsíců splatit úvěry. Lekce, kterou z této negativní zkušenosti Levicky získal, vyjadřuje sám: ”Kdybychom se nedostali do těchto problémů, byly byt tu dnes jen tři restaurace, ne 100.”

Benevolentní diktátor: konsolidace a kontrola

Jako součást nového režimu byl zpracován podnikatelský plán, zavedeny pokladny, a v týdenním cyklu bylo zpracováváno účetnictví. Hrubé ziskové marže vzrostly z 43% na 65%. Levicky se moudře obklopil fundovanou správní radou, která ho podporovala v základních podnikatelských dovednostech, které postrádal. Po té Levicky sepsal kuchařskou knihu s 500 recepty, které umožňovaly kuchařům snižovat náklady nákupem těch surovin, které byly čerstvé a levné na trhu toho dne, a jejich přípravou podle receptů v kuchařce. Levicky skutečně ovlivnil své kuchaře nejen recepty, ale i svými vyjednávacími dovednostmi s obchodníky na trhu.

V této době byl levicky stále ještě hodně vtažen do podniku. Jeho styl řízení se podobal benevolentnímu diktátorovi, nebo rodičům, kteří učí děti, co a jak mají dělat. Jeho úsilí se mu bohatě vracelo a on sám nebyl nikdy spokojenější. Koncept, na kterém své podnikání postavil, se ukázal jako životaschopný, nové metody řízení zkonsolidovaly podnik. Rozhodl se proto, že podnik rozšíří, a to dvěma způsoby. Jednak zavedl dvě nové značky: v roce 1991 to byl ještě levnější Chez Jules a v roce 1992 vegetariánský Pierre Lapin. Druhá cesta vedla cestou franšísingu."

Obsahuje tabulky a schémata. Čistého textu v práci jsou cca 4 strany.