Úvod

1	Organizace a nástroje platebního styku

1.1	Vymezení platebního styku

1.2	Členění platebního styku

1.3	Hotovostní platební styk

1.4	Bezhotovostní platební styk

1.5	Elektronický platební styk

2	Vymezení elektronického bankovnictví

2.1	Strategie přímé banky

2.2	Rozdělení elektronického bankovnictví

2.2.1

Telefonní bankovnictví (Phonebaking)

2.2.2

Mobilní bankovnictví

2.2.3

Homebanking

2.2.4

Internetové bankovnictví

3	Produkty elektronického bankovnictví v Komerční bance

3.1	Komerční banka, a. s.

3.2	Produkty telefonního bankovnictví Komerční banky

3.2.1

Hlasový informační systém

3.2.2

Expresní linka KB

3.3	Produkty PC bankovnictví Komerční banky

3.3.1

Profibanka

3.4	Produkty internetového bankovnictví Komerční banky

3.4.1

Mojebanka

3.4.2

Přímý kanál

3.4.3

Garantovaná platba

4	Srovnání telefonního a internetového bankovnictví Komerční banky s vybranými bankami

4.1	Telefonní bankovnictví

4.2	Internetové bankovnictví

4.3	Srovnání bank podle zvoleného typu zabezpečení

4.4	Srovnání bank podle nabídky netradičních služeb ve spojení s běžným účtem prostřednictvím přímého bankovnictví

Závěr
Seznam použité literatury a ostatních zdrojů
Seznam příloh

"2.2.4 Internetové bankovnictví

Internetové bankovnictví představuje v podstatě obdobu homebankingu, avšak s jedním velkým rozdílem. Přístup do banky k účtu je realizován nikoliv pouze přes konkrétní počítač, na kterém je nainstalován bankou poskytnutý software, ale prostřednictvím jakéhokoli počítače na světě, který je připojen k Internetu.
K používání internetového bankovnictví není tedy nutná instalace žádného speciálního programu. Jedinými podmínkami jsou minimální konfigurace počítače, minimální přenosová rychlost a připojení k síti.
Využívání celosvětové počítačové sítě ke komunikaci s bankou má největší výhodu v nízkých nákladech na transakce a příjemnosti ovládání pro klienta. Naproti tomu stojí velice často a oprávněně diskutovaná otázka bezpečnosti.

Služby a produkty internetového bankovnictví je možno dělit na dvě skupiny. Tu první tvoří takzvané základní služby poskytované bankou, což je např. zjišťování stavu účtu, převádění prostředků na jiné účty, či provádění plateb. Dále lze získat informace např. o kurzech měn, či úrokových sazbách.
Druhou skupinu tvoří služby vyplývající z toho, že se banky spojí s dalšími společnostmi, které poskytují například hypotéky, umožňují investice do cenných papírů atd. Tyto „služby navíc“ představují důležitou konkurenční výhodu pro banky poskytující elektronické bankovnictví, protože nabízejí zákazníkovi konglomerát služeb dostupný z jednoho místa.

Druhy internetového bankovnictví
Internetové bankovnictví můžeme dělit dle různých hledisek, například dle komfortu uživatele, velikosti rizika či toho, kdo zajišťuje informační technologie.

Dělení z hlediska uživatelského komfortu:
Internetové bankovnictví neplnohodnotné – je vázané na konkrétní počítač. Klient si musí na svůj počítač nainstalovat speciální bezpečností software. Pro zajištění bezpečnosti jsou užívány digitální certifikáty a digitální podpisy, které tento speciální software generuje při komunikaci klienta a banky.

Internetové bankovnictví plnohodnotné – přístupné z jakéhokoliv počítače připojeného na internet. Klient a banka musí mít k dispozici zařízení k zajištění vzájemné autentizace obou stran. Na počítači klienta není nainstalován žádný speciální software.

Dělení z hlediska rizika
Internetové bankovnictví informační – jedná se o základní úroveň internetového bankovnictví. Obyčejně má banka informace o svých produktech a službách na autonomním serveru. Riziko je relativně nízké, protože informační systémy obvykle nemají spojení mezi serverem a vnitřní sítí banky.

Internetové bankovnictví komunikativní – tento typ internetového bankovnictví dovoluje určitou interakci mezi bankovními systémy a zákazníkem. Interakce může být omezená na elektronickou poštu, zjišťování stavu účtu, žádosti o půjčku či aktualizace některých údajů (změna adresy, jména). Riziko je tu vyšší, protože servery mohou mít spojení s bankovní vnitřní sítí.

Internetové bankovnictví transakční – tato úroveň dovoluje zákazníkům provádět transakce. Z důvodů existence spojení mezi serverem a interní sítí banky je tu nejvyšší riziko, vyžadující nejpřísnější kontrolu. Zákazník má přístup k účtům, může provádět platby, převádět prostředky atd.

Dělení na základě toho, kdo zajišťuje informační technologie
Vnitropodnikové (in-house) internetové bankovnictví – větší banky se silným kapitálem se mohou rozhodnout nakoupit hardware a operační systémy a vyvinout nezbytný aplikační software samy. To jim umožní vysokou flexibilitu v přizpůsobování produktů potřebám uživatelů.
Outsourcing – banky se mohou rozhodnout také koupit systém „na klíč“ od obchodníka. Ten obyčejně obstará hardware, operační systémy a aplikační software, umožňující poskytovat vybrané produkty a služby. Obchodník též odpovídá za údržbu a opravy.

Zabezpečení internetového bankovnictví
Otázka bezpečnosti je velice důležitá u všech druhů elektronického bankovnictví, ale speciálně u internetového bankovnictví je to obzvlášť důležitý aspekt fungování tohoto produktu.
Bezpečnostní politika bank musí být zaměřena na tři důležité oblasti – bezpečnou komunikaci s klientem, zabránění průnikům dovnitř banky přes Internet a zabezpečení zneužití zevnitř banky.

Bezpečná komunikace s klientem
Pro její zajištění je nezbytné soustředit se především na tyto problémy:
 Důvěrnost zpráv – znamená to, že si zprávu přečte pouze její adresát. Řeší se pomocí šifrování.
 Autentizace protistrany – zaručí nám, že komunikujeme skutečně s tím, s kým si myslíme. Řeší se šifrováním a pomocí elektronického klíče.
 Prokazatelnost původu zprávy – schopnost prokázat klientovi, či bance, že poslala určitou zprávu. Řeší se pomocí digitálního podpisu a certifikace dat elektronickým klíčem."

Práce obsahuje tabulky a grafy.