1.	Přeměna látek = Látkový metabolismus

1.1

Živiny

2.	Osud vstřebaných cukrů (sacharidů)

3.	Osud glukózy v organismu

4.	Osud vstřebaných mastných kyselin

4.1	Transport tuků (TAG) ze střeva mízou

4.2	Transport tuků krví

4.3	Zásobní tuky v tukové tkáni

4.4	Jaterní tuky

5.	Využití tuků jako hlavního zdroje energie

6.	Osud vstřebaných aminokyselin

7.	Přeměna energie v těle = Energetická přeměna = energetická spotřeba organismu

7.1	Druhy energetické přeměny

7.2	Měření energetické přeměny

7.3	Denní energetická potřeba (přeměna)

7.4	Energetická bilance organismu, spalné teplo živin

8.	Stanovení příjmu a výdeje energie

9.

Výdej

9.1	Regulace příjmu potravy

9.2	Poruchy příjmu potravy

10.	Zásady racionální výživy

10.1	„Kalifornská verze“ – viz. Pyramida

10.2	Kvantitativní požadavky na potravu

10.3	Kvalitativní požadavky na potravu

10.4	Význam vlákniny v potravě

"Osud glukózy v organismu :
- osud glukózy v buňce je závislý na energetickém stavu buňky
- důležité je využití glukózy v buňce jako zdroj energie, kdy vzniká ATP :
1. Průnik glukózy do buněk stimuluje inzulín
- Některé tkáně jsou na efektu inzulínu závislé – ozn. se jako INZULIN – DEPENDENTNÍ TKÁNĚ a jejich buňky nepřijmou glukózu bez ovlivnění buněčné membrány inzulínem.
Jestliže vstupuje glukóza do buněk v nervové tkáni, vstupuje do buňky přes plazmatickou membránu. V membráně jsou zabudované přenašeče, které pomáhají glukóze proniknout do buňky. Není k tomu zapotřebí inzulín
Podobně proniká glukóza do buňky střevní, do buněk, které vystýlají kanálky ledvinné a do zárodečných buněk pohl. buňky.
Vstup glukózy do buněk tukové tkáně a kosterní svaloviny je závislý na inzulínu.
V membráně takovéto buňky jsou buněčné receptory, na receptory se naváže inzulín a tím se spustí série reakcí, která končí tím,že se k buněčné membráně přesune přenašeč, který umožní vstup glukóze.

2. Spalování glukózy
– jestliže buňka potřebuje energii, spaluje(oxiduje) glukózu, pro toto spalování je nutný kyslík!!!(toto spalování za využití kyslíku je aerobní proces)  tvoří se velké množství energie – ATP (energie se uvolňuje v podobě ATP)
3. Uvolnění energie bez potřeby kyslíku (vznik kyseliny mléčné) :
– hlavním odběratelem energie jsou kosterní svaly, které „štěpí“ molekuly hroznového cukru na molekuly kyseliny mléčné, a uvolněnou energii využívá sval ke stahu. Je-li ve svalu dostatek kyslíku (svalem protéká velké množství krve), kyselina mléčná se rozloží na oxid uhličitý a vodu
– pokud sval nemá dostatečnou nabídku krve (dlouho trvající těžká práce, prochladlý organismus apod.) hromadí se kyselina mléčná ve svalech, rychle klesá svalový výkon a dostavuje se svalová bolest provázející svalovou únavou

Ukládání glukózy do zásoby : přebytek glukózy přeměňuje buňka na zásobní škrob(glykogen), nejvíce glykogenu je v játrech a kosterních svalech
Tvorba mastných kyselin (tuků) z glukózy :
– kapacita buněk pro glykogen je limitována, po jejím překročení se glukóza přeměňuje na mastné kyseliny – lipogeneze – to vysvětluje proč nadměrné příjem cukrů vede nakonec k zvětšování objemu tukové tkáně.
Udržování konstantního množství glukózi v krvi = GLYKÉMIE
- štěpením zásobního škrobu (GLYKOGENOLÝZA) v játrech  uvolňuje se podle potřeby do krve a přispívá k udržování konstantní glykémie
- štěpením zásobního škrobu v kosterních svalech – pouze jako zdroj energie pro sval
- na glukogenolýzu mají vliv hormony : adrenalin, glukagon

U diabetes 1. stupně se netvoří inzulín
U diabetes 2. stupně – buněčné receptory nereagují na inzulín, nelze ho navázat, nebo tyto receptory úplně chybí, glukóza se hromadí v krvi."

Přednášky ze somatologie.