1.	Komunikace s nenarozeným dítětem

2.	Fyzický a duševní vývoj plodu

2.1

Hmat

2.2

Chuť

2.3

Sání

2.4

Sluch

2.5

Řeč

2.6	Inteligence

2.7

Učení

3.	Pocity nenarozených dětí

4.

Úvaha

"Sluch

Ve 20. týdnu je sluchový aparát plně funkční. Těhotné potvrzují, že plod například při filmech plných násilí a střelby vykazuje obvykle hyperaktivitu. Je nutné si uvědomit, že uvnitř lůna může být náhlý hluk přicházející zvnějšku děsivý. Tuto skutečnost zaznamenávají lékaři pomocí ultrazvuku. Dá se očekávat, že dítě vystavované nadměrnému hluku a děsu ze zvuků vně lůna se přinese na svět nervozitu. V životě ho pak každý zvuk snadno vyleká a vyvolá nervózní reakce.

Řeč

Ve Skandinávii pomocí akustické technologie objevili, že plod přijímá a registruje znaky řeči přenášené k němu od matky. Schopnost učit se jazyku v lůně byla zjištěna na extrémně předčasně narozených dětech, jejichž intonace pláče, rytmus a ostatní charakteristiky řeči byly shodné s matčinými.Tentýž tým výzkumníků také poukázal na to, že novorozenci němých matek nepláčou, nebo jen divně. Usuzuje se, že jim chybí ony „lekce„ v lůně. Toto zjištění by mělo vést zdravé matky k tomu, aby s nenarozeným děťátkem co nejčastěji mluvily a komunikovaly s okolím, protože z této komunikace se dítě učí.

Inteligence

Tradiční pojetí upíralo nenarozeným dětem inteligenci, protože ji přisuzovalo výhradně funkci mozku. Dnes je již známo, že systém inteligence leží mimo fyzické hranice mozku. Hormony přenášející signály cirkulují tělem už měsíc po početí a hypothalamus, jenž pracuje ve spojení se žlázami s vnitřní sekrecí, je plně diferenciovaný po stu dní od početí. Inteligentní komunikační síť hormonů a jiných chemických procesů je tedy velmi brzy vybudována a plně zorganizována.

Učení

V poslední době přibývá také řada důkazů o schopnosti učit se v prenatálním věku. Jedním druhem učení je přivyknutí. Například novorozenci projevovaly zájem o stejnou pohádku, jakou jim matka čítala, když byli v lůně, o jinou pohádku zájem nejevili. Stejně jako to dělají všechny děti v pozdějším věku, vyžadovaly tu, kterou znaly.

Pocity nenarozených dětí

Přítomnost citu se potvrzuje výpovědí osob regresovaných do předporodního období, kdy zažívali plnou škálu citů od radosti po smutek a zlobu. Stres matky během těhotenství může vést k vážným poruchám počínaje abnormálními končetinami až k narození mrtvého dítěte. I negativní přístup k těhotenství může vést k význačným fyzickým abnormalitám. Napětí, stres, a manželské problémy jsou úzce spjaty s nemocností dětí, jejích neurologickými disfunkcemi, opožděným vývojem a poruchami chování. Vztah mezi matkou a dítětem v lůně je jeden z nejdůležitějších základních kamenů pro příští vztahový a citový život dítěte. Co se děje v matce, děje se i v dítěti. Dítě nerozlučně s matkou spojené s ní prožívá radost i smutek, únavu i energii.
Problematický vztah mezi matkou a dítětem začne už někdy před narozením. Dítě ví, co k němu matka cítí, a na její odmítavý postoj reaguje hněvem. Nechce k ní, nenávidí ji. Rebeluje tím, že nejí, zadržuje stolici, později nekontroluje moč, je zlostné a hněvivé. To ovšem vyvolává další negativní odezvu, a tak se dítě stává zlým, nezkrotným, nepolepšitelným, problematickým. Bohužel viníme dítě, a ne pravého viníka: matku."