1.

Úvod

2.	Aktuální situace

2.1	Rychlé zotavení se z asijské krize roku 1991

2.2	Nová vláda

3.	Snižování chudoby - pokrok a problémy, kterým je třeba čelit

3.1	Váhavý pokrok při snižování chudoby v posledních letech

4.	Charakteristika indického hospodářství

4.1	Zrychlení hospodářského růstu

5.	Výzvy pro budoucnost

5.1	Prognózy pro rok 2001

“Rychlé zotavení se z asijské krize roku 1991

O krizi " asijských tygrů " z roku 1991 a jejích příčinách už bylo napsáno mnoho. A i když se dá říci že země jižní Asie zasáhla tato krize v omezené míře Dá se říci, že tyto země ochránila nekonvertibilita jejich měn, nízký příliv krátkodobého soukromého kapitálu, relativní uzavřenost jejich ekonomik a poměrně malé vnější komerční zadluženost. To vše je paradoxně činí méně zranitelnými a i odolnějšími vůči negativním vlivům zvenčí Indie její dopad přece jen pocítila.Udivující je pak spíše to, jak rychle se s dokázala vypořádat. Navíc je nesporné, že její ekonomice tato krize paradoxně pomohla ( díváme-li se na její důsledky z dlouhodobého hlediska).
Opatření indické vlády se tehdy snažila především o stabilizaci. Přijala reformy, které otevřely domácí ekonomiku a následně pak snížily úlohu veřejného sektoru. Během dalších let pak tento trend pokračoval - došlo k liberalizaci ekonomiky a potřebnému posílení finančního sektoru. Opatření se neminula účinkem a během tří následujících let vykázala Indie růst, který průměrně dosahoval výše 7,7%. Souběžně s ním dochází k růstu produktivity, soukromý sektor v té době prožívá svůj boom. Optimistické závěry lze vyvodit i z tempa růst zemědělské produkce, který se v 80. a 90. letech pohybuje kolem 3%, což značně převyšuje přírůstek obyvatelstva, který má naopak klesající tendenci a za stejné období činil v průměru 1,6%. Hodnoty indikátorů sociálního rozvoje se rovněž lepší. Daří se snižovat rozdíly v přístupu ke vzdělání a sociálním službám mezi pohlavími.

Ale i když se Indie z krize vzpamatovala poměrně rychle, ostatní státy jsou na tom stále podstatně lépe. Svědčí o tom jak, ukazatele sociálního pokroku, tak pokrok v boji s chudobou. Dobře to lze ilustrovat na příkladu Indonésie, která byla zmíněno krizí postižena nejvíce. Srovnání s touto zemí má své opodstatnění i v tom, že obě země měly ještě v 60. letech stejnou výši příjmu na obyvatele. } Chudoba se zde však týká pouhých 20% obyvatelstva, gramotnost se podařilo zvýšit na celých 80%.
Co však indickou ekonomiku zasáhlo mnohem více bylo uvalení embarga ze strany některých RTE - není těžké uhádnout, že se jedná o reakci na provedené testy nukleárních zbraní. Pro Indii to znamenalo zmrazení půjček z těchto zemí a zastavení přílivu finanční pomoci od mezinárodních organizací, která by byla určena pro jiné než humanitární účely. Důvěra investorů povážlivě klesla. Podstatně víc ale na hrátky s nukleárními zbraněmi doplatil na Pákistán, který musel strpět podstatně tvrdší a přísnější sankce.

V roce 1998 se většina států J Asie potýkala se zrychlující se inflací. Indie je toho dobrým příkladem: na konci roku vzrostly spotřebitelské ceny o celých 18%. Lze to přičítat nedostatku základních potravin a růstu některých administrativních cen. Cena určená výrobcem produktu tak, aby mohl kontrolovat kupované množství, bez ohledu na nabídku a poptávku na trhu. Uplatňuje se zejména na trzích, kde je málo prodávajících, tj. v oligopolu. Fakticky ale tento trend netrval dlouho a již na počátku roku 1999 se inflace vrátila na přijatelnějších 10%. V této souvislosti je třeba zmínit, že za hlavní faktor, který zvyšuje míru inflace se považuje fiskální deficit. Navíc jednoznačně zvyšuje dluhové břemeno, které je problémem většiny států v Indii. V Indii činil deficit státního rozpočtu v letech 1998-99 celých 6,5%, což nejspíš překvapilo i samotnou indickou vládu, která si za cíl kladla deficit maximálně ve výši 5,6%."

Informace obsažené v práci již nemusí být aktuální.