1.

Definice

2.	Dopady globalizace na fiskální politiku

3.	Snahy o mezinárodní integraci ekonomik

3.1	Před první světovou válkou

3.2	Bretton-woodské dohody

4.	Příčiny růstu toků peněz a zboží

5.	Integrace finančních trhů

6.

Závěr

“Globalizace se stala módním slovem 90. let. Národní ekonomiky se bezpochyby stávají neustále intergrovanějšími díky růstu pohybu investic, finančního kapitálu a obchodu přes hranice. Spotřebitelé kupují více zahraničního zboží, roste počet firem, které operují na mezinárodních trzích, investoři investují, více než kdy jindy, na vzdálených trzích.

Globalizace má možnost hnát vzhůru produktivitu a životní úroveň na celém světě. Protože globálně integrovaná ekonomika může lépe rozdělit pracovní sílu mezi země, což dovolí zemím s nízkými platy specializovat se na intenzivní pracovní problémy, zatímco země s vysokými platy využije pracovní sílu produktivněji. Díky globalizaci může být kapitál přesunut do kterékoli země, která nabízí nejvýnosnější investiční příležitosti.

Kritici předpovídají, že rostoucí konkurence levné pracovní síly zničí pracovní příležitosti a stlačí dolů platy v bohatých ekonomikách. Země budou snižovat platy, daně, sociální péči, aby obstály v konkurenci. Tlak konkurence naruší schopnost vlád vytvářet fiskální politiku. Dále varují před růstem schopnosti finančních trhů zapříčinit ekonomickou krizi, jak tomu bylo např. v jihovýchodní Asii v roce 1997.

Dnešní mezinárodní ekonomická integrace není novinkou. Již padesát let před první světovou válkou plynulo zboží, kapitál a práce přes hranice. Toto období globalizace bylo, stejně jako nyní, hnáno redukcemi překážek obchodu a výrazným snižováním dopravních nákladů díky rozvoji železnice a parolodí. Současný proces globalizace je pokračováním předchozího trendu.
Pokus o globalizaci náhle skončil příchodem první světové války, po které nastalo období obchodního protekcionismu a kapitálových restrikcí. Během třicátých let USA prudce zvýšily cla, ostatní země uložily odvetná cla, čímž prohloubily velkou depresi. Objem světového obchodu prudce klesl. Mezinárodní tok kapitálu mezi válkami byl přerušen vládními kontrolami kapitálu s účelem ochránit ekonomiku před dopadem globální krize.

Kontroly kapitálu pokračovaly i po druhé světové válce. Díky bretton-woodským dohodám o fixních měnových kurzech, které trvaly až do sedmdesátých let, byl mezinárodní tok kapitálu přísně kontrolován. Převládal ekonomický názor, že mobilita kapitálu je nemožná a často nežádoucí. Avšak došlo také k dohodám o snižování překážek obchodu. Byla založena Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT), která napomáhala redukci dovozních cel. GATT v roce 1995 nahradila WTO. Obchod prosperoval.

Na začátku sedmdesátých let se systém bretton-woodských dohod zhroutil a kurzy měn začal určovat trh. To bylo znakem obnovení globalního trhu kapitálu. Spojené státy a Německo přestaly kontrolovat příliv a odliv kapitálu. Velká Británie zrušila kontrolu kapitálu v roce 1979, Japonsko v roce 1980. Francie a Itálie odstranila poslední restrikce až v roce 1990. To je důvod, proč se Evropané bojí globalizace trhu kapitálu více než Američané."