1.	Jdeme za kulturou - úvod

2.

Kino

a) Než vyrazíme
b) Jak si sedat

3.

Divadlo

a) Šatna
b) Pozdní příchod
c) Přestávka
d) Odcházíme

4.

Koncert

5.

Casino

6.

Vernisáž

7.	Použitá literatura

"Jak si sedat
Všechny kulturní příležitosti mají jeden společný požadavek: dochvilnost. Jestli někam musíme přijít včas, tak je to právě kino či divadlo. Vyhneme se tak rizikům, že se do kina nedostaneme vůbec, či přijdeme se zpožděním. Protože každý divák obvykle zná číslo svého sedadla předem, neměly by právě ti, kdo mají místo uprostřed rady, přicházet až na poslední chvíli. Je přitom jasné, že šikovnější je přijít včas, dokud se v sále ještě svítí. Bohužel dnes, kdy řada kin začíná promítání hned hlavním filmem, je tato možnost dosti omezená – naštěstí existují jiná kina (zejména multikina), kde dlouhá řada reklam umožní ještě vystát frontu na popcorn.
Ti, kteří přijdou později, usedají na svá místa velmi obtížně. Na diváky nepůsobí dobře, když se takto dereme řadou a ještě se uprostřed zastavíme, abychom ve stoje vzhlédli právě probíhající dramatickou scénu nebo zajímavou reklamu. Oč jednodušší to mají ti, kteří chodí pokaždé včas.
Do řady vstupují zásadně čelem k ostatním divákům, muž jako první a velmi slušně, tak aby necuchal za sebou účesy spodní řadě. Žádá sedící o dovolení projít, za to tiše děkuje. Diváci, kteří už sedí mohou vyjít vstříc tím, že povstanou a pohyb ve stísněném prostoru tak usnadní. Žena usedá po pravici muže, ale i zde se vyskytnou výjimky:

1. Kdyby uplatnění pravidla, že žena sedí vpravo, znamenalo současně, že by seděla na kraji řady, učiníme výjimku a na kraj si sedne muž. Prostě přenechá ženě to lepší místo.
2. Jdou-li do kina dva páry společně, muži symbolicky chrání obě ženy mezi sebou. Proto jedna z partnerek sedí po levici muže.
3. Kdyby jejím sousedem byla nedůvěryhodná, či jinak podivná osoba.

Diváci na krajních sedadlech by se měli nejprve přesvědčit, zda uprostřed řady nejsou neobsazená místa a případně zůstat chvíli stát stranou nebo u dveří. Taky se musíme mlčky shodnout s těmi, kdo sedí vedle nás, jak na opěradlech vložíme lokty, a vhodně složit nohy.
Když se usadíme, není zrovna společenské hlasitě se zdravit se všemi známými v okruhu 20-ti metrů. Pokud nejsme schopni odolat obchůdkům v předsíni kina, konzumujeme nenápadně a tiše. Nevhodně na kolem sedící diváky působí i když si se sebou donesete z domova večeři, na kterou před představením nezbyl čas. Mohli by vám ji taky závidět. Rovněž šustění sáčku od bonbonů, nafukování žvýkaček, či louskání oříšků může, zejména ve vypjatých filmových či divadelních situacích vyvolat nervové otřesy diváků s následnými agresivními choutkami vůči původcům těchto zvuků.
Rušivě působí hlasité komentování scén a vůbec nejraději mají diváci ty, kteří film vidí již po třetí a pečlivě upozorňují ostatní na to, co se v nejbližší chvíli bude dít. Takové návštěvníky bychom doporučily za sousedy nervově slabším jedincům, pokud by již od počátku chtěli vědět, jestli je vrahem skutečně zahradník.
Po filmovém představení je slušnost v kinu vyčkat, až doběhnou titulky, a nepřipojit se k spěchajícím divákům, kteří dávají najevo, že kultury již bylo dost."