1.	Státní podpora v EU – definice pojmu a legislativy

1.1.	Jednotný vnitřní trh

1.1.1.

Principy jednotného trhu EU

1.2.	Hospodářská soutěž

1.2.1.

Individuální a blokové výjimky

1.3.	Státní podpora

1.3.1.

Regulace státních podpor

2.	Státní podpora versus jednotný trh

2.1.	Konkurenceschopnost a jednotný trh EU

2.2.	Nástroje podpory konkurenceschopnosti

2.3.	Česká republika a harmonizace práva s ES

2.4.	Zásahy veřejné podpory do jednotného trhu

2.4.1.

Antimonopolní a kartelové právo

2.4.2.

Kontrola fúzí

2.4.3.

Liberalizace

2.4.4.

Formy veřejné podpory

3.	Strukturální fondy jako jedna z legitimních možností státní podpory

3.1.	Vymezení strukturální politiky

3.2.	Strukturální politika v procesu integrace

3.3.	Vývoj strukturální politiky EU

3.4.	Strukturální fondy a kohezní fond

3.4.1.

Kohezní fond

3.4.2.

Evropský sociální fond

3.4.3.

Evropský regionální rozvojový fond

3.4.4.

Evropský zemědělský garanční a podpůrný fond

3.4.5.

Finanční nástroj pro podporu rybářství

3.5.	Strukturální fondy v České republice v letech 2007 - 2013

4.	Konkurenceschopnost českých podniků a vliv státní podpory na ně před a po vstupu ČR do EU

4.1.	Historický přehled

4.2.	Situace po vstupu do EU

5.	Státní podpora a příklad konkrétního podniku

5.1.	Energetická závislost a biopaliva

5.2.	Energetická závislost EU jako problém

5.3.	Problematika v odvětví biopaliv

5.4.	EU, státní podpora a bioetanol

5.5.	Lihovarské technologie

5.6.	Biopaliva mimo EU

6.	Shrnutí dané problematiky

"1 Státní podpora v EU – definice pojmu a legislativy

1.1 Jednotný vnitřní trh
Jedním z největších úspěchů Evropského společenství je pravděpodobně vytvoření jednotného trhu. Vytvořením jednotného trhu zemí EU a sbližováním jejich hospodářských politik usiluje Společenství o harmonický rozvoj hospodářské činnosti, trvalý a vyrovnaný ekonomický růst, větší stabilitu a zvyšování životní úrovně v celém Společenství. Jednotný trh EU zahrnuje prostor bez vnitřních hranic, ve kterém je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu a ve kterém je tento pohyb chráněn pravidly hospodářské soutěže.
Vytvoření jednotného trhu a hospodářské a měnové unie figuruje na předním místě mezi cíli evropské integrace. Tzv. Společný trh umožňující volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu byl považován za prioritní úkol od založení integračního procesu v 50. letech 20. století. Prvními kroky jeho budování bylo vytvoření celní unie mezi členskými státy tehdejšího Evropského hospodářského společenství (EHS). Dosažení tohoto cíle vyžadovalo zrušení cel a kvót na vzájemnou výměnu zboží a zavedení jednotných cel na dovozy ze třetích zemí. Tento náročný úkol se šesti zakládajícím členům EHS podařilo splnit již před koncem roku 1968.
Společně s opatřeními na vnitřních a vnějších hranicích sjednoceného celního prostoru bylo třeba učinit i řadu čistě vnitrostátních kroků. Měl-li se na zboží a osoby a postupně i na služby a kapitál přicházející z ostatních zemí EHS začít uplatňovat princip nediskriminace na základě země původu, muselo dojít i k odstranění necelních (netarifních) bariér jejich pohybu. Ke splnění tohoto úkolu zbývala EHS i po roce 1968 dlouhá cesta.
Členské státy zůstávaly odděleny rozdílnými technickými, hygienickými, veterinárními a daňovými předpisy. Lišily se těžko srovnatelnými kvalifikačními požadavky pro vstup do mnoha profesí a zákonnými podmínkami podnikání v celé řadě oblastí. Kdo chtěl vyvážet, musel stále studovat komplikované předpisy mnoha zemí, přizpůsobovat jim výrobní normy a postupy, stát fronty na hranicích, najímat armády právníků, daňových poradců a patentových zástupců. Musel zkrátka přistupovat k EHS jako k jednomu celnímu území složenému z oddělených národních trhů. Této situace šlo bohužel i snadno zneužít k vytváření stále neprostupnějších národních přehrad. O tom svědčí vývoj v 70. letech, kdy v západní Evropě poprvé od světové války došlo k hospodářskému poklesu, provázenému již několik desetiletí nevídanou inflací a nezaměstnaností. Členské státy nemohly chránit domácí výrobu zavedením cel, uchýlily se proto právě k vytváření necelních překážek vzájemnému obchodu.
Malé národní trhy však nemohou na konci 20. století prosperovat odděleně a členské země EHS si již na počátku 80. let uvědomily, že začínají výrazně zaostávat za USA i Japonskem. Řešení se rozhodly v souladu s převládajícími liberálními recepty hledat ve vytvoření dokonalejšího konkurenčního prostředí. Přežívající necelní překážky obchodu začaly být považovány za brzdy rozvoje konkurenceschopnosti, mezinárodní spolupráce a dosažení úspor z velkovýroby. Orgány EHS byl schválen plán harmonizačních a deregulačních opatření, jehož cílem bylo zrušení všech překážek volnému pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu."

Jedná se o diplomovou práci na Dopravní fakultě Jana Pernera Univerzity Pardubice. Obsahuje abstrakt v angličtině.