1.	Západní Evropa (poč. 5. stol. – 814)

1.1.	Stěhovaní národů

1.2.	Papežství na prahu středověku

1.3.	Franská říše (481- 814)

2.	Východní říše, Byzanc (poč. 5. stol.–820)

3.	Západní Evropa (814 – 1056)

3.1.	Rozpad Franské říše

3.2.	Vláda saské dynastie (919 – 1024)

3.3.	Vláda sálské dynastie (období 1024 – 1056), reformní hnutí v církvi

4.	Vikingové v západní Evropě

4.1.

Dánové

4.2.

Norové

4.3.	Normanská expanze

4.4.	Počátky reconquisty

5.	Arabové (630 – 1258)

6.	Středověká Byzanc (konec 8. až polovina 11. století)

7.	Kyjevská Rus

8.	Západní Evropa (1056 – 1250)

8.1.	Vláda sálské dynastie (období 1056 – 1125), boj o investituru

8.2.	Vláda štaufské dynastie (1138 – 1256)

8.3.	Anglie (1087–1216)

8.4.	Francie (987 – 1226)

8.5.	Pokračování reconquisty

9.	Expanze křesťanské Evropy (1095-1204)

9.1.	Byzanc a první křížová výprava

9.2.	Od pádu Edessy k dobytí Konstantinopole

10.	Severovýchod Evropy (počátek 12. století – 1462)

10.1.

Mongolové - shrnutí

10.2.

Rus a východní oblasti

11.	Západní Evropa (od první poloviny 13. století až do konce 15. století)

11.1.

Francie do Stoleté války

11.2.

Anglie do Stoleté války

11.3.

Stoletá válka (1337 – 1453)

11.3.1.

1. etapa války (1337 – 1360)

11.3.2.

2. etapa války (1369 – 1374)

11.3.3.

3. etapa války ( 1415 – 1453)

11.4.

Francie po Stoleté válce

11.5.

Anglie po Stoleté válce

11.6.

Svatá říše římská

11.7.

Dokončení reconquisty

12.	Jihovýchodní Evropa (1204 – 1526)

12.1.

Byzanc a situace na Balkáně

13.	Turci - shrnutí

14.	Střední a východní Evropa (1437-1526)

14.1.

Svatá říše římská

14.2.

Rusko

15.	Polsko (období 962–1466)

16.	Uhry (období 972 –1526)

17.	Vzdělanost a umění středověku

"Uhry (období 972 –1526)

- ve 2. polovině 9. stol. přišli Maďaři (Ugrofinští kočovníci) do Panonie, odkud podnikali ničivá vojenská tažení do okolních států (906 – vyvrácení Velké Moravy, ohrožovali i Konstantinopol, Bavorsko, Porýní), vytvořili si kmenový svaz v čele s kmenovým náčelníkem Arpádem, konec jejich nájezdům učinila bitva na řece Lechu roku 955, kde byli poraženi armádami Boleslava I. a Oty I., Maďaři se poté natrvalo stáhli do Panonské nížiny
- základy maďarského státu položil kmenový kníže Gejza I. (jeho knížectví získalo rozhodující vliv - 972), jeho syn Štěpán I. (997–1038) navázal na jeho činnost a založil jednotný uherský stát, sám se poté stal jeho prvním králem, k Uhersku připojil Slovensko, část Sedmihradska, část Srbska a Podkarpatskou Rus, v Ostřihomi založil arcibiskupství (1000, prvním arcibiskupem se stal Anastazius)
- součástí království se stalo na konci 11. století definitivně Sedmihradsko, na přelomu 11. a 12. století ovládl Koloman I. (1095-1116) Chorvatsko a Dalmácii, tato území byla s Uhrami spojena personální unií (až do roku 1918)
- na konci 12. století využil Béla III. (1172-1196) byzantského oslabení a zahájil expanzi na jih, kde dobyl Dalmácii, byzantské pevnosti Bělehrad a Braničevo, roku 1185 uzavřel s Byzancí mír na jehož základě obdržel svrchovanost nad Zadarem
- po Bélově smrti Uhry značně upadly, především díky finančně náročné neúspěšné zahraniční politice krále Ondřeje II. (1205-1235), během královy nepřítomnosti se v zemi posilovala moc velmožů a šířila anarchie, král magnátům dokonce rozdal většinu královských statků, proti vzrůstu moci magnátů se postavila nižší šlechta, která si na králi vynutila Zlatou Bulu (1222) – šlechtic nesměl být bez soudu zatčen, nesměl být nucen táhnout za hranice , král nesměl vybírat daně od šlechty a církve, cizinci nesměli zastávat zemské úřady
- roku 1241 vpadli do Uher Mongolové, zpustošili Pováží a některá báňská města (Banská Štiavnica), vojsko Bély IV. (1235-1270) bylo zničeno u Košic (1241), Tataři pak vyrabovali Pešť a další města, roku 1242 pak plenili v Chorvatsku a Dalmácii, do oblastí vylidněných po tatarském vpádu povolali velmoži a král kolonisty (báňská města - Banská Štiavnica, Kremnica, Bánská Bystrica), Béla IV. usiloval o Rakousy, ty byly nakonec přiřčeny Přemyslu Otakaru II., Béla zato obdržel Štýrsko, tento stav nepovažoval ale za konečný, porážkou u Kressenbrunnu (1260) přišel nakonec i o Štýrsko
- po vymření rodu Arpádovců (1301) získal uherskou korunu Václav II. (v Uhrách vládl jako Vladislav V.), který jím byl až do roku 1305, po Přemyslovcích se v Uhrách chopili moci Anjouovci (anjouovská strana se tu utvářela již od doby Ladislava IV., jehož sestra Marie byla provdaná za Karla II., která dlouhodobě prosazoval nároky svého syna Karla Martela, nyní se tak k trůnu mohl trůnu přihlásit jeho potomek Karel Robert (1307-1342)
- Karel Robert (1307–1342) ovládal nejprve střed země, střední a východní Slovensko ovládal Matouš Čák Trenčanský do roku 1321, poté byla rozdrobenost země překonána
- největšího mocenského a kulturního rozkvětu dosáhli Uhry za Ludvíka I. Velikého (1342–1382), roku 1370 se stal Ludvík králem v Polsku, po smrti krále se polsko-uherská unie rozpadla a uherská koruna připadla dle smlouvy uzavřené s Karlem IV. Zikmundovi Lucemburskému (1387–1437)"

Výpisky pořízeny z: Drška, V., Picková, D.: Dějiny středověké Evropy, Praha 2004. Klíčová slova jsou zvýrazněna tučně.