1.	Rodina Alexandra Velikého

1.1.	Vzestup Makedonie

1.2.	Filippem dobytá území

1.3.

Vojsko

1.4.	Filippova smrt

1.5.	Obrazový materiál

2.

Mládí

3.	Převzetí moci

4.	Válka s Persií

4.1.

Malá Asie

4.2.	Issos a Egypt

4.3.	Rozhodnutí

4.4.	Pronásledování Dareia, zabití Bessa

5.	Tažení na východ

6.	Návrat do Persie a smrt

7.	Alexandrovo vojsko

7.1.

Jízda

7.2.	Vojsko v pohybu

7.3.

Pěchota

8.	Helénistický svět

8.1.	Rozdělení říše

8.2.	Makedonci a Řecko: 281 - 146 př. n. l.

8.3.	Seleukovci: 304 - 64 př. n. l.

8.4.	Ptolemaiovská říše: 323-30 př. n. l.

9.	Nejslavnější kůň starověku

10.	Egyptská Alexandrie

11.

Film

11.1.

Foto z filmu

12.	Bitva u Gaugamél 331 př.n.l.

"NÁVRAT DO PERSIE A SMRT

V roce 324 př. n. l. se Alexandr konečně vrátil do Persie. V Súsách byla uspořádána hromadná svatba makedonských vojáků s perskými ženami. Manželství mezi nimi byla Alexandrem pokládána za nezbytná k tomu, aby mohlo nastat splynutí obou národů Peršanů a Řeků. Sám se oženil se dvěma ženami: Stateirou, dcerou Dareia a s Parysatidou, dcerou Artaxerxa III. Tak byl nyní ženatý již celkem se třemi ženami. Nutno podotknout, že polygamie nebyla v této době nic neobvyklého, neboť i Alexandrův otec měl několik manželek. Svatba s dcerou soupeřícího krále byla tehdy chápana často jako prostředek diplomacie. Samotný svatební obřad byl proveden podle perského rituálu. Perské zvyky a obyčeje nebyly nijak potlačovány, spíše naopak: dokonce byly Makedonci přejímány.
Rostoucí zrovnoprávňování Peršanů a přijímání perských zvyků však zvětšovalo propast mezi Alexandrem a jeho generály. Počet perských vojáků v armádě začal převyšovat počet Makedonců. Peršané také nyní směli zastávat vyšší hodnosti v armádě, což Makedonci považovali za neslýchané. Toto vše mělo za následek vzpouru ve vojsku umístěném ve městě Opis na Tigridu. Alexandrovi se nakonec podařilo revoltu urovnat, když osobně uklidňoval vzbouřené vojáky. Každopádně brzy na to poslal Kratera s asi 10 000 veterány zpět do Makedonie, aby zde nahradil Antipatra.
Na podzim roku 324 př. n. l. odešel Alexandr do Ekbatany, kde po mnoha bitkách onemocněl a zemřel Hefaistion, jeho přítel a oblíbený druh, s kterým zřejmě sdílel i lóže. Alexandr nechal popravit Hefaistionova lékaře a mnoho dní pak truchlil a utápěl svůj smutek v alkoholu. Rovněž nechal Hefaistionovi vystavět monumentální hrobku.
Po návratu do Babylónu na začátku roku 323 př. n. l. začal plánovat nové tažení, které mělo vést na Arabský poloostrov a následně do Afriky proti Kartágu. Alexandrův sen o splynutí národů stejně jako jeho rozsáhlé plány tažení na západ se však už nikdy neuskutečnily, neboť ho v Babylóně v roce 323 př. n. l. zastihla smrt.
Příčiny jeho skonu jsou nejasné a existuje mnoho různých názorů. Podle jednoho zemřel na západonilskou horečku. Nelze ani vyloučit tyfus nebo recidivu malárie, kterou prodělal v mládí. Není vyloučeno ani to, že mohl být otráven. Každopádně po svém návratu z Indie Alexandr holdoval až přespříliš pití, což mu společně se zraněními utrženými ve válkách přivodilo celkovou slabost organismu. Po další z mnoha bitek onemocněl horečkou a po několika dnech 10. června zemřel.
Když Alexandra na smrtelné posteli obklopili jeho generálové, aby zjistili komu zanechává svou říši, měl prý pronést: „Nejsilnějšímu z vás.“ Dále měl vyjevit svou předtuchu ne příliš příznivé budoucnosti. Což se zanedlouho také potvrdilo vypuknutím válek mezi jeho nástupci, které jsou známé jako války diadochů.
Svůj pečetní prsten odevzdal Perdikkovi, kterému po smrti Hefaistiona nejvíce důvěřoval. Tři měsíce po Alexandrově smrti se Roxaně narodil Alexandr IV. Aigos, jediný Alexandrův legitimní syn a oprávněný dědic jeho veleříše, který však byl ještě v útlém věku zavražděn."

Práce má kompilační charakter. Obsahuje velké množství obrazového materiálu a tabulky. Čistý text tvoří cca 15 stran. Částečně čerpá z: http://www.ofilmu.com/index.php?menu=film&pm=recenze&id=11&film=alexandr_veliky.