1.	Vyhlášení československého státu

1.1.	Prozatímní ústava

2.	Ústava Československé republiky

2.1.	Charakteristika a členění

2.1.1.

Moc zákonodárná

2.1.2.

Moc výkonná

2.1.3.

Moc soudní

3.	Mnichovský diktát

4.	Protektorát Čechy a Morava

5.	Prozatímní národní shromáždění

6.	Ústavodárné národní shromáždění

7.	Ústava 9. května

8.	Socialistická ústava

9.	Vývoj po roce 1989

9.1.	Ústava České republiky

9.2.	Listina základních práv a svobod

"Po skončení I. světové války docházelo v Evropě k novým mocenským přesku- pováním, kdy celý tento proces se nevyhnul ani samotné habsburské monarchii. Již však 2 roky před ukončením samotné války byla v popředí myšlenka oddělení československého státu a vzniku samostatného suverénního státu. Mezi přední představitele této myšlenky řadíme členy Československé národní rady (ustanovené počátkem r. 1916), zejména pak T.G.Masaryka, E. Beneše a M.R.Štefánika a taktéž členy Národního výboru (utvořen představiteli českých a později i slovenských politických stran), kdy mezi nejvýznačnější osobnosti tohoto seskupení řadíme A. Švehlu, K. Kramáře a V. Klofáče.
Celý proces poté vyvrcholil 18. října 1918, kdy T.G. Masaryk doručil prezidentu USA W. Wilsonovi tzv. Washingtonskou deklaraci, která obsahovala vyhlášení československé nezávislosti. Tehdejší prozatímní vláda vznikla v návaznosti na Československou národní radu a po uznání suverenity státu i ostatními evropskými mocnostmi došlo dne 28. října 1918 k samotnému vyhlášení československého státu.
V prvních dnech samostatného československého státu řídil stát Národní výbor, který však svou činnost ukončil ke dni 13. listopadu 1918 a to v souvislosti s vydáním Prozatímní ústavy (zák. č. 37/1918 Sb. z. a n.).

Prozatímní ústava vymezila působení tří nejvyšších státních orgánů a to :
Národní shromáždění, prezident republiky a vláda.
Samotná prozatímní ústava byla následně upravena první a druhou ústavní novelou (obě z r. 1919), kdy došlo zejména k většímu zastoupení slovenských poslanců a byly též rozšířeny pravomoci prezidenta republiky.

Základními ústavními kameny nově vzniklého státu se staly tři zákony:
• zákon z 28. října 1918 (č. 11/1918 Sb. z. a n.) o zřízení samostatného státu
• zákon z 13. listopadu 1918 ( č. 37/1918 Sb. z. a n.) = prozatímní ústava
• zákon z 29.února 1920 (č. 121/1920 Sb. z. a n.) = vlastní ústavní listina, základní zákon ČSR, nebo-li Ústava Československé republiky

První ofic. Ústava vycházela z několika předloh (ústavy rakouské, francouzské, americké), kdy za „prvotvůrce“ lze považovat Antonína Švehlu a prof. Jiřího Hoetzela.
Vlastní text první ústavy ČSR se skládá z preambule ( odvolání se na historii a moderní zásady jako demokracii, vzdělanost, pokrokovost a další), dále z deseti článků uvozovacího zákona (namísto novodobých přechodných a závěrečných ustanovení, účinnost, změny ústavní listiny apod.) a nakonec z vlastní ústavní listiny (členěna do 6 hlav: 1) Všeobecná ustanovení 2) Moc zákonodárná 3) Moc výkonná 4) Moc soudcovská 5) Práva, svobody a povinnosti občana 6) Ochrana národnostních menšin - kdy celkem obsahovala 134 paragrafů).
Cílem ústavy bylo shrnutí všech ústavních norem v jeden celek, kdy samotná moc byla rozdělena na část zákonodárnou, výkonnou a soudní a ústavou byly zakotveny jejich kompetence a vzájemné vztahy."