1.	Obojživelníci – amphibia

1.1

Systém

1.2	Fylogeneze

1.3	Kožní soustava

1.4	Kosterní soustava

1.5	Svalová soustava

1.6	Nervová soustava

1.7	Smyslová ústrojí

1.8	Krevní a oběhová soustava

1.9	Endokrinní soustava

1.10	Dýchací soustava

1.11	Trávicí soustava

1.12

Potrava

1.13	Urogenitální soustava

1.14	Rozmnožování

1.15	Alternativní strategie reprodukce a péče o potomstvo

2.	Stručná charakteristika obratlovců

2.1	Třída kruhoústí Cyclostomata

2.2	Třída paryby Chondrichthyes

2.3	Třída ryby Pisces, Ichthyes

2.4	Třída obojživelníci Amphibia

2.5	Třída plazi Reptilia

2.6	Třída ptáci Aves

2.7	Třída savci Mammalia

3.	Třída : Hmyz (Insecta)

3.1	Podtřída: Apterygota – bezkřídlí

3.2	Série Blattoidních řádů

3.3	Skupina hemipteroidních řádůss

3.4	Skupina endopterygotních řádů

“KOŽNÍ SOUSTAVA
Kůže obojživelníků je holá a hladká, bez šupin a chlupů, propustná pro plyny a vodu. Významně se podílí na výměně plynů - dýchání. V průběhu aktivní části sezóny se tímto způsobem uskutečňuje u našich druhů 60-80 % výměny plynů, v zimním období, kdy některé druhy zimují ve vodním prostředí, je pak jejich jediným dýchacím orgánem. Kůže je udržována vlhká pomocí četným slizových žláz. Mimo dýchání plní ještě mnoho dalších fcí - ochrana před poraněním, parazity, plísňovými chorobami, regulace teploty, mimikry či podíl na lokomoci.
Pokožka (epidermis) je hladká a tenká, bohatě vaskularizovaná (prostoupená sítí vlásečnic). Po ukončení metamorfózy je v pravidelných intervalech vcelku či po částech svlékána a následně požírána. Svlékání je řízeno hormonálně štítnou žlázou a příštítnými tělísky. Mezi epidermální útvary náleží rohovitá zesílení, četné žlázy a bradavky. Rohovitě zakončené bývají často prsty těch druhů, které je používají ke hrabání (drápatky rodu Xenopus) či k přichycení. Stejného původu jsou i tzv. palcové mozoly řady druhů, které samcům při páření pomáhají k uchopení samice – amplexu (1. pád j.č. amplexus) a krouhací řady zubů u pulců žab, které jimi seškrabávají porosty řas. Škára (dermis) je opět bohatě prokrvená a bez šupin (vyjma jejich zbytků v záhybech kůže červorů).
Žlázy jsou zastoupeny velmi početně, většinou se jedná o žlázy alveolárního typu. Ty se dále dělí na další dva typy: 1) hlenové žlázy produkující hlen, který udržuje kůži vlhkou a brání na souši jejímu vysoušení, ve vodě pak zabraňuje jejím maceračním účinkům. Dále umožňuje vlastní dýchání, termoregulaci (ochlazují povrch těla odpařováním, který je vlhký) a někdy produkují jed - ochrana před nepřáteli. U řady druhů hlen pomáhá zvyšovat přilnavost přísavek na prstech končetin - např. rosničky. 2) granulární žlázy produkují silně toxické mlékovité sekrety, jež chrání zvířata před predátory. Tyto žlázy bývají koncentrovány do určitých míst na povrchu těla a nazývají se parotidy. U našich druhů např. na hlavě ropuch a mloků, kteří je mají vyvinuty i v řadách na hřbetě. Řada druhů produkuje velmi jedovaté batrachotoxiny, které se řadí mezi nejprudší živočišné jedy vůbec - např. tzv. šípové žáby - pralesničky, jejichž jed používali Indiáni k lovu zvířat. Tento jed paralyzuje činnost mozkových center a blokuje neuromuskulární synapse. V zajetí se účinky jedu těchto drobných a pestře zbarvených žab z Jižní Ameriky ztrácejí. V ČR mohou určité nepříjemnosti vyvolat jedy vzniklé např. u kuněk, příp. ropuch či čolků velkých a to především při jejich styku ze sliznicí. V případě kuněk mohou údajně způsobit dočasné oslepnutí.
Zbarvení kůže má vliv na ochranu před radiací, podílí se také na termoregulaci a mimikry. Zbarvení z větší části ovlivňují pigmentové granule rozptýlené v pokožce a pigment obsažený v chromatoforech, které se nacházejí v různých hloubkách škáry. Patří mezi ně melanofory, nejhlouběji uložené černě či tmavě zbarvené, nad nimi guanofory (leukofory a iridofory jež neobsahují pigment, ale guanin ve formě destiček, které odrážejí světlo) a nejvýše lipofory se zrníčky žlutých (xantofory) či červených (erytrofory) karotenoidů. Výsledné zbarvení je způsobeno absorpcí a odrazem světla v pigmentech a interferenčními jevy na povrchu kůže. Černé skvrny vznikají nahloučením melanoforů, žluté xantoforů, zelená barva vzniká absorpcí delších vlnových délek melanofory, vlnové délky zelené a modré oblasti světla se odráží v guanoforech a v nejsvrchnější pigmentové vrstvě - lipoforech jsou pohlceny vlnové délky odpovídající modré barvě, čímž na povrchu vzniká barva zelená. Některé žáby mohou mít přímo zelený pigment uložený v kostech či v měkkých tkáních.
Barvoměna je fyziologického původu (narozdíl od přímé nervové kontroly např. u kostnatých ryb), tudíž pomalejší a řízena neurohormonem intermedinem, při jehož vyšších koncentracích v krvi dochází ke tmavnutí kůže. Principem je změna distribuce pigmentu v chromatoforech, který může vertikálně i horizontálně měnit svou polohu ve škáře."

Tato práce je obsáhlá, ale velmi nepřehledná.