1.	Definice medicíny

2.	Zlomové objevy

2.1	Příčiny žluté zimnice

2.2	Krevní skupiny

2.3	Spavá nemoc

2.4

EKG

2.5	Transplantace rohovky

2.6

Vitamíny

2.7	Skvrnitý tyfus

2.8

Histaminy

2.9	Chemoterapie

2.10

Inzulin

2.11

Penicilín

2.12	Elektronový mikroskop

2.13

Prontosil

2.14	Dialýza ledvin

2.15

Kortizon

2.16	Očkování proti obrně

2.17	Laserová chirurgie

2.18

CT

2.19	Umělé srdce

2.20

PCR

2.21	Genová terapie

2.22	Kardiostilmulátor

2.23	Transplantace obličeje

2.24	Umělý žaludek

2.25	Čokoládou proti civilizačním chorobám?

“V roce 1967 G.N.Hounsfield se rozhodl zjistit, zda by nebylo možné využít počítačů ke zlepšení kvality RTG snímků. Vyvinul počítačový tomograf, který poskytuje trojrozměrné snímky „řezů“ nebo částí těla. CT vysílá do pacientova těla úzké paprsky RTG záření. Kolem pacienta se otáčí detektor, který zaznamenává různou hustotu tkání.
V roce 1967 také proběhla první úspěšná transplantace srdce Ch. Barnardem.
V roce 1970 R.Jarvik vytvořil umělé srdce, ktaré nazval Jarvik 7. Bylo zhotoveno ze skleněných vláken a z polyuretanu a k čerpání krve tělem využívalo stlačný vzduch. Jarvik srdce otestoval na několika telatech, ale protože srdce s nimi nemohlo růst, všechna zhruba po šesti dnech zemřela.
V roce 1982 bylo Jarvikovo srdce poprvéimplantováno B. Clarkovi (61), který s novým srdcem žil 112 dní. Tento úspěch povzbudil chirurgy na celém světě. Jedním z cca 90 lidí, kterým bylo Jarvikovo srdce implantováno byl i W.Schroeder. když lidé však v televizi viděli, jak trpí, umělé srdce bylo v USA zakázáno.
V roce 1985 světlo světa spatřila metoda tzv. polymerázové řetězové reakce označovaná obvykle zkratkou PCR. Duchovním otcem metody je americký genetik Cary Mullis. Pomocí PCR lze namnožit vybraný úsek dědičné informace. Z jediné molekuly lze získat prakticky libovolný počet kopií. Dá se bez přehánění říci, že drtivá většina současných genetických objevů by nebyla bez PCR možná nebo bychom na jejich uskutečnění čekali celá desetiletí. Díky PCR mohou provádět kriminalisté analýzy dědičné informace pachatele ze stop zajištěných na místě činu. Stačí, když se podaří izolovat jedinou molekulu a PCR už se postará, aby se jí opakovaným kopírováním vytvořilo tolik, že se s ní pak při dalších rozborech nemusí šetřit. Touto metodou můžeme najít v dědičné informaci i poškozené geny a provádět tak vyšetření na dědičné choroby. Metodu si zamilovali i archeologové, protože jim dovoluje zkoumat DNA odebranou z velmi starých nálezů, kde je drtivá většina dědičné informace nenávratně zničena. Tak byla třeba provedena analýza malého zlomku dědičné informace neandrtálce.
V roce 1987 byl v laboratoři sira P.M.Nurse (Nobelova cena za objevy klíčových regulátorů buněčného cyklu) naklonován a charakterizován lidský homolog genu CDC2, gen CDC2Hs (Homo sapiens), což byl první důkaz existence univerzálního systému řídícího dělení buněk.
V roce 1990 ve Spojených státech provedl William French Anderson první tzv. genovou terapii. Do češtiny bychom si mohli tento termín přeložit jako léčbu genem. Lidem trpícím dědičnou chorobou v důsledku poruchy jejich vlastního genu je do buněk vpraven cizí nenarušený gen, podle kterého si pacientův organismus vyrobí dosud chybějící bílkovinu. Andersenův pokus skončil jen částečným úspěchem. Teprve v roce 2001 se podařilo francouzskému lékaři Alanovi Fischerovi vyléčit genovou terapií tzv. bublinové děti, které mají v důsledku poruchy genu nefunkční imunitní systém a ohrožuje je i banální infekce. Zdaleka největší podíl má ale genová terapie nádorových onemocnění. Do nádoru se vnese cizí gen a podle něj se v nádorových buňkách vyrobí z jinak neškodného léku toxická látka. Po podání léku jsou zdravé buňky nezasaženy, ale nádorové buňky si podle dodaného genu vyrobí jed a samy sebe zahubí."