1.

Úvod

2.

Dětství

3.	Začátek dlouholeté kariéry

4.	Kariéra v olomoucké opeře

4.1	1. Sezóna (1967-1968)

4.2	2. Sezóna (1968-1969)

4.3	3. Sezóna (1969-1970)

4.4	4. Sezóna (1970-1971)

4.5	5. Sezóna (1971-1972)

4.6	6. Sezóna (1972-1973)

4.7	7. Sezóna (1973-1974)

4.8	8. Sezóna (1974-1975)

4.9	9. Sezóna (1975-1976)

4.10	10. Sezóna (1976-1977)

4.11	11. Sezóna (1977-1978)

4.12	12. Sezóna (1978-1979)

4.13	13. Sezóna (1979-1980)

4.14	14. Sezóna (1980-1981)

4.15	15. Sezóna (1981-1982)

4.16	16. Sezóna (1982-1983)

4.17	17. Sezóna (1983-1984)

4.18	18. Sezóna (1984-1985)

4.19	19. Sezóna (1985-1986)

4.20	20. Sezóna (1986-1987)

4.21	21. Sezóna (1987-1988)

4.22	22. Sezóna (1988-1989)

4.23	23. Sezóna (1989-1990)

4.24	24. Sezóna (1990-1991)

4.25	25. Sezóna (1991-1992)

4.26	26. Sezóna (1992-1993)

4.27	27. Sezóna (1993-1994)

4.28	28. Sezóna (1994-1995)

4.29	29. Sezóna (1995-1996)

4.30	30. Sezóna (1996-1997)

4.31	31. Sezóna (1997-1998)

4.32	32. Sezóna (1998-1999)

4.33	33. Sezóna (1999-2000)

4.34	34. Sezóna (2000-2001)

4.35	35. Sezóna (2001-2002)

5.	Soupis rolí

5.1	Operní role

5.2	Operetní role

6.	Divadlo Oldřicha Stibora v Olomouci

7.	Seznam použité literatury

"4.2 2. SEZÓNA (1968-1969)
Ve své druhé sezóně působila Jana Stupárková stále jako členka sboru, ale dostávala již zároveň příležitost v pěti sólových rolích. První takovouto rolí byla druhá kněžka Morana v Suchoňově trojaktové opeře-fresce Svatopluk. Provedení tohoto dramatického díla období Velkomoravské říše, popisujícího poslední dny vlády knížete Svatopluka, byl přítomen i sám skladatel a soubor je nastudoval při příležitosti 50. výročí vzniku samostatnosti československého státu. Představení sklidilo velký úspěch, díky osobitému přístupu a výkonům souboru. Dirigent Pavel Pokorný se mimo svoji obvyklou práci také ujal převedení libreta do češtiny. Do Vánoc nastudoval soubor ještě Offenbachovy Hoffmanovy povídky, ve kterých byla Janě Stupárkové nabídnuta role Olympie. V této roli mohla pěvkyně poprvé ukázat kvality svého hlasu v poloze koloraturního sopránu. Do té doby takovou možnost nedostala, neboť sama Jana Stupárková nepředpokládala, že by tuto náročnou roli zvládla. Jejím hlasovým oborem byl lyrický soprán. Pěvkyně tuto náročnou roli zvládla bravurně a díky ní mohla začátkem další sezóny podepsat svoji novou smlouvu, tentokrát již jako sólistka olomoucké opery. Jako start do nového roku 1969 soubor poprvé v Olomouci nastudoval a provedl komickou operu Benjamina Brittena Albert Herring, s Janou Stupárkovou v dětské roli Emmie. Premiéra se konala 16.2. Představení dirigoval Zvonimír Skřivan. Váha díla leží převážně na sólistech. Vždyť orchestr je zde opravdu veskrze komorní (13 členný) a chybí sbor. Do konce sezóny byly provedeny ještě jednoaktovky Zvíkovský rarášek Vítězslava Nováka a V Studni Viléma Blodka na libreto Karla Sabiny. Obě opery byly předvedeny vždy společně v jednom večeru. Ve Zvíkovském raráškovi ztvárnila Jana Stupárková roli Petříka a v Blodkově opeře Lidunku. Obě představení měla svoji premiéru 30.4. pod taktovkou Františka Preislera. Sezónu uzavřelo Gluckovo drama Orfeus a Eurydika. Jana Stupárková se tu představila v roli Erose.

4.3 3. SEZÓNA (1969-1970)
Po prázdninách začal soubor olomoucké opery novou sezónu romantickou tříaktovou operou Nikola Šubič Zrinski chorvatského skladatele Ivana Zajce. I když se jednalo o operu neznámou, sklidila úspěch a dočkala se 32 repríz. Jana Stupárková tu ztvárnila vedlejší postavu Jeleny. Následující operou, provedenou na prknech divadla, se stala Weberova romantická opera Čarostřelec. Režíroval ji filmový režisér E. Schorm. Jana Stupárková se tu zhostila role Aničky. Premiéra se konala 23.11. pod taktovkou P. Pokorného a dočkalo se rekordních 44 repríz. Po Novém roce soubor začal zkoušet Dvořákovu operu Čert a Káča, ve které Jana Stupárková ztvárnila roli Komorné. Následoval jeden z vrcholů celé sezóny, opera Paula Hindemitha Malíř Mathis. 19. březen se stal zároveň Československou premiérou tohoto díla. Jana Stupárková tu ztvárnila roli Reginy, mladé dcery jedné z hlavních postav opery, vůdce selských rebelů Hanse Schwalba. Nejedná se o postavu lehce ztvárnitelnou a objevuje se zde pár interpretačně složitých pasáží. Pěvkyně např. vzpomíná na scénu, kterou musela odzpívat vleže. Dobovou scénu navrhl ing. arch. Jiří Procházka. Režie se ujal Jiří Glogar. Opera se dočkala celkem 21 repríz. Následovala první opereta, kterou Jana Stupárková na prknech olomouckého divadla absolvovala. Jednalo se o Giudittu maďarského skladatele Franze Lehára. Ztvárnila tu manželku hlavního hrdiny, Giudittu. Jedná se o roli technicky náročnou, která je často svěřována zpěvačkám operním.3

4.4 4. SEZÓNA (1970-1971)
Na úvod nové sezóny soubor spolu s dirigentem P. Pokorným nastudoval Janáčkovu Lišku Bystroušku s Janou Stupárkovou v hlavní roli. Pěvkyně pochází z Hostěnic nedaleko Brna, kde Těsnohlídek děj svojí opery umístil, proto jí byla role velmi blízká. S rolí jí velmi pomohl tehdejší korepetitor Zvonimír Skřivan. Na základě úspěchu opery byla pěvkyni nabídnuta možnost zpívat tuto roli i v Brně. Zúčastnila se také turné brněnského souboru po Švýcarsku a Lucembursku. Jediným problémem bylo nářečí. V Olomouci byla Bystrouška prováděna ve spisovné češtině, v Brně v originálním nářečí a jak pěvkyně vzpomíná, velmi se tyto dva přístupy pletly. Na přijetí publikem ve Švýcarsku a v Lucembursku má však jenom ty nejlepší vzpomínky. Posluchači Janáčkovu hudbu milovali a turné mělo úspěch."