"1. Postavení dítěte ve společnosti z historického hlediska
1.1 Dítě jako subjekt práva
Dítě jako člověk a občan určitého státu je subjektem práv a povinností a stejně jako dospělý člověk z nich může mít prospěch nebo újmu. Veškerá práva, jež stát stanovil v ústavě i ve zvláštních předpisech pro své občany, se tedy týkají i dítěte a náležejí mu. Vzhledem k dlouhodobé nezralosti dítěte a jeho odkázanosti na jiné však vedle základních občanských práv jsou v právním řádu stanovena ještě zvláštní práva, která přísluší pouze dětem a slouží k jejich ochraně. Tato speciální práva mají většinou projektivní charakter, aktivní a pozitivní práva jsou formulována podstatně méněčasto.

Současné pojetí práv dítěte v naší právní úpravě je založeno na tzv. reflexních právech. Právní úprava dedukuje práva dítěte především z konkrétních vzájemných práv a povinností dítěte a jiných subjektů, zejména jeho zákonných zástupců. Přitom je však právní úprava značně stručná a kusá a dokonce některé povinnosti zákonných zástupců, od nichž by se v tomto pojetí odvíjela závažná oprávnění dítěte, zcela pomíjí.

Práva dítěte jsou právy člověka, avšak takového člověka, který by si bez pomoci dospělých nebyl schopen poradit a mnohé z těchto práv by nebyl schopen realizovat. Míra realizace práv dítěte závisí na míře a úrovni realizace lidských práv ve společnosti. Katalog práv dítěte by pak měl zahrnovat jak práva, která má dítě jako člověk, tak zároveň ta práva, která přísluší pouze dítěti jako jeho speciální práva. Stát je garantem těchto práv a jejich realizace přísluší rodičům či jiným zákonným zástupcům dítěte. Katalog práv dítěte by měl státním institucím umožnit monitorování a kontrolu míry a způsobu realizace těchto práv. Přehledný, jasný a srozumitelný katalog práv dítěte však doposud chybí.

1.2. Dítě a historický vývoj
Rodina, snad jako nejstarší základní společenská skupina či společenství nejtěsněji spjata nejrůznějšími vztahy uvnitř i navenek, tj. činnostmi zabezpečujícími potřeby svých členů a společnosti jako celku, prochází celou svou historií neustálými změnami co do své velikosti, významu, i začlenění do společnosti. Adaptuje se přitom na její nejrůznější proměny či vývojové stupně. Přizpůsobujíc se jim, udržuje život člověka prakticky ve všech jeho sférách a cyklech. Ve svém jednom z hlavních poslání poskytuje členu rodiny péči a ochranu, a to zvláště v obdobích, kdy není s to se o sebe postarat. Umožňuje mu jeho tělesnou, duševní, duchovní existenci a rozvoj, dává mu pocit jistoty a bezpečí, pocit domova v kruhu svých nejbližších. Podle potřeby se světu kolem otvírá, ale též se mu zavírá, vytvářejíc v sobě sama svůj vlastní svět. V neposlední míře rodina, jako primární socializační skupina vytváří podmínky pro plnohodnotný vývoj dítěte."