Obsah
2. | Předsokratovská filosofie
|
+ antičtí atomisté
Úryvek
"ANTICKÁ FILOZOFIE
- antikou se souhrnně nazývá období dějin a kultury starověkého Řecka a Říma
- dělíme do 3 hlavních období:
1) prvním je takzvaná Předsókratovská filosofie (6-4. st. př.n.l.)
2) druhou, vrcholnou etapou je filosofie Klasického období (5-4. st. př.n.l.)
3) třetí, nejdelší období, se nazývá dobou Helénismu (4. st. př.n.l. - 529 n.l.)
PŘESÓKRATOVSKÁ FILOSOFIE
- v této periodě se filosofie postupně vyčlenila z mýtu jako samostatné myšlení a začala si budovat
svůj pojmový aparát a formulovat zásadní filosofické otázky ohledně světa a jeho základů
"Bohové dlí v mezerách lidského poznání"
- tvrdila, že neodstatečnost našeho poznání vede k uchýlení k nadpřirozeným silám
MÍLÉTSKÁ ŠKOLA
- orientovali se na hledání pralátky - arché, z níž povstává celý svět a která je základem všech věcí
THALÉS (asi 625-545 př.n.l.)
= první z Míléťanů, který učil, že základem a počátkem všeho je voda
- nešlo ovšem o běžnou vodu, s kterou se denně setkáváme jako s fyzikálním jevem, ale o živoucí
základ všech jevů, který je obdařen božskou silou
ANAXIMANDROS z Mílétu (asi 610-546 př.n.l.)
- Thaletův žák a filosoficky nejvýznamnější myslitel mílétské školy
- za základ všeho existujícího považoval apeiron = což je něco nezměrného a neomezeného a sám o
sobě je našim smyslům nepřístupný, neboť smyslově můžeme vnímat pouze věci, tedy tvary které vznikající až vydělením (vytvarováním) z apeironu
ANAXIMENÉS (asi 585-528 př.n.l.)
- třetí mílétský filosof, jenž zjednodušil myšlenky svého předchůdce
- za počátek všeho považoval neurčitý, neomezený vzduch → touto úpravou ovšem ubral termínu
apeiron filosofickou hloubku
- vzduch si vybral zřejmě nejen proto, že je ze všech látek nejméně postižitelný, ale i proto, že
souvisí s dýcháním (dechem), že je tedy živoucí
PÝTHAGOROVA ŠKOLA
PÝTHAGORÁS (asi 572-494 př.n.l.)
- vědec, matematik, filosof a zároveň zakladatel náboženského spolku, který byl ovlivněn učením
takzvaných orfiků (podle Orfea) → ti označovali naše tělo za hrob duše a věřili ve stěhování duší
- Pythagoras se domníval, že to, co nemá tvar, vlastně ani není, neboť se nedá nijak vymezit a
navzájem odlišit od jiných věcí
- když zkoumal, čím je možné tuto mez určit a popsat, uvědomil si, že každá hranice má svůj
rozměr, který je měřitelný a tudíž vyjádřitelný číslem → základem světa a všech jsoucích věcí je tedy podle Pythagora číslo
- v číselném poměru jsou například i tóny vyluzované různě dlouhými strunami"
Poznámka
PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ
Vlastnosti
Číslo práce: | 29019 |
---|
Autor: | - |
Typ školy: | SŠ |
Počet stran:* | 2 |
Formát: | MS Word |
Odrážky: | Ano |
Obrázky/grafy/schémata/tabulky: | Ne |
Použitá literatura: | Ne |
Jazyk: | čeština |
Rok výroby: | 2014 |
Počet stažení: | 118 |
Velikost souboru: | 14 KiB |
* Počet stran je vyčíslen ve standardu portálu a může se tedy lišit od reálného počtu stran. |
STÁHNOUT PRÁCI
Práci nyní můžete stáhnout kliknutím na odkazy níže.
Zabalený formát ZIP: x538b807ae619d.zip (14 kB)
Nezabalený formát:
Práce do 2 stránek a práce uvolněné zdarma (na žádost autorů nebo z popudu týmu) jsou volně ke stažení.