1.	Romantimus

2.

Znaky

3.	Nový pohled na historii

3.1	Johann Gottfried Herder

4.	Hlavní filosofové romantismu

4.1	Fridrich Wilhelm Joseph Schelling

4.2	Johann Gottlieb Fichte

4.3	Georg Wilhelm Friedrich Hegel

4.3.1

Filosofie dějin

4.3.2

Dialektika

4.3.3

Dílo

4.3.4

Díla jeho žáků

"Georg Wilhelm Friedrich HEGEL
* 1770 + 1831
 završil německou filosofii – v něčem romantismus potvrdil, v něčem ho naopak vyvracel
 byl oficiálním pruským filosofem
 teologii, filosofii začal studovat až v 18 letech, r.1789 začal spolupracovat se Schellingem
(byl jeho žákem a zároveň kritikem)
 obdivoval antiku, byl nadšen FRA revolucí
 v Jeně se stal domácím učitelem a docentem
1816 se stal profesorem v Heidelbergu
1818 přešel do Berlína (duchovní centrum)
 velice těžko se vyjadřoval, ale jeho přednášky i přesto měli větší úspěch než například Schopenhauerovy
+ na choleru
 hegeliánství bylo v E i dlouho po jeho smrti
 díla vydávali spíše jeho žáci
 rozvedl myšlenky romantismu, a také rozvedl dialektickou triádu

teze (racionalismus) x antiteze (empirismus) ----> syntéza (Kant)

-> syntéza vybere z obou myšlenek to nejlepší a zároveň se stává novou tezí, což je podstatou vývoje dějin
 absolutní idealista

jeho filosofie dějin:
 smyslem života je světový duch (= idea, rozum)
 společnost -> souhrn lidí a všech lidských výtvorů, a to vše prochází dějinami
 všechno bytí je určitým stadiem vývoje ducha – světový duch se rozvíjí
 to co existuje je subjektivní pravda a veškeré poznání je lidské poznání
 filosofie dějin je metoda jak zachytit chod dějin
- historie je jediným záchytným bodem, stále se rozšiřuje, ale zároveň je ovlivňována tím, co bylo
-> jako tok řeky od pramene až po ústí
-> to také znamená, že žádná myšlenka nemůže být správná neustále
-> na události je nutné dívat se s historickými souvislostmi
 rozum je progresivní -> vyvíjí se dopředu ve šroubovisi (střídání progresů s regresy)
 čím více lidstvo ví a rozšiřuje své možnosti, tím je člověk svobodnější
dialektika: vývoj bytí se děje na základě boje protikladů uvnitř dialektické triády:
teze (individuum) x antiteze (rodina stát = objektivní síly)
syntéza -> světový duch se projeví až ve spolupráci s ostatními lidmi, v souhře mezi lidmi
 zdůrazňuje, že jedinec je organickou součástí společnosti -> „Ze společnosti se nelze odhlásit.“
světový duch – sám sebe si uvědomuje ve 3 stupních: 1) subjektivní rozum – svědomí individua
2) objektivní rozum – rodina,spol.,mezilid.souhra
3) absolutní rozum – umění, nábožemství, filosofie
 hegelův filosofický systém je rozdělen na 3 části: logika
filosofie přírody – nejslabší část
filosofie ducha
dílo: Fenomenologie ducha
Dějiny filosofie (3 díly)
Filosofie dějin
Logika jako věda

díla jeho žáků: Základy filosofie práva
Estetika

 jedince si světový duch vybírá jako nástroje k vývoji
-> „Svět je seberozvíjení světového ducha a tento vývoj se děje dialekticky.“
vývoj = každodenní aktivita lidí => sociální síly"