"Neumann Stanislav Kostka (1875 – 1947)

Stanislav Kostka Neumann byl významný autor a iniciátor hned několika vývojových etap české literatury. Byl to básník, prozaik, překladatel i kritik. Narodil se jako syn říšského poslance. Po otcově smrti byl matkou vychováván v „olšanské vile“ v Praze na Žižkově, kde za ním později docházela družina anarchistických básníků. Studium na gymnáziu nedokončil, pro účast na hnutí Omladina byl zajat a vězněn. Později se přikllonil k ideologii komunistického anarchismu, zakládá časopis Nový kult. Zúčastnil se ale také vystoupení moderny v Almanachu na rok 1914. Po válce založil časopis Červen, kolem kterého sdružil literární a výtvarnou modernu. Zakládal také komunistické skupiny, především Proletkult a omezil se na agitační činnost.
V rané tvorbě byl ovlivněn dekadentním symbolismem (básnické sbírky Jsem apoštol nového žití, Satanova sláva mezi námi)
Vrcholné období jeho básnické tvorby představují verše psané v duchu vitalismu (Kniha lesů, vod a strání) a civilismu (Nové zpěvy).
V meziválečném období psal agitační a bojovnou poezii (Rudé zpěvy) a filozoficky laděné sbírky, namířené proti fašismu (Srdce a mračna, Sonáta horizontálního života).
Ve sbírce Bezedný rok vyjádřil obavy o osud národa v době ohrožení německým fašismem
Do sbírky Zamořená léta shrnul verše z let okupace.
Psal také intimní lyriku, kterou sám v literárních kritikách odmítal (Lásky).
Kromě románu Zlatý oblak má jeho próza charakter publicistický (fejetony S městem za zády, komunistický pamflet Anti-Gide) a popularizační (Dějiny lásky, Dějiny ženy, Francouzská revoluce)."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ