"V 17. století dochází k přechodu od manufakturní výroby ke strojové, vzniká proces průmyslové revoluce (nejvíce v Anglii a Francii). V této době dochází také k rozvoji osvícenství, což bylo kulturní, myšlenkové, politické a hospodářské hnutí, které vzniklo ve Francii a prosadilo se Evropě v druhé polovině 18. století. Osvícenství kladlo důraz na lidský rozum, osvícenci byli přesvědčeni, že člověk může svým rozumem formovat společnost ve prospěch dobra.

Výchovu osvícenci chápali jako prostředek společenského pokroku, byli přesvědčeni o všemocnosti výchovy. Zdůrazňovali rozumovou, pracovní a mravní výchovu, mravnost u nich zahrnovala snášenlivost, čestnost, lidskost.

významné osobnosti:
John Locke (1632 – 1704) – Angličan, působil jako lékař a vychovatel v hraběcích rodinách
o pedagogické názory: byl prvním zastáncem tzv. individuální výchovy, především jedinců vládnoucích tříd a vrstev
o cíl výchovy: výchova gentlemana, který je fyzicky zdatný, kultivovaný, psychicky rozvinutý a úspěšný v životě
o výchovu rozdělil na tři složky:
 tělesná – otužování, dostatek pohybu, hygiena
 mravní – zaměřena na sebeovládání, v mládí má být vychovatel přísný, postupně se má stát přítelem, dítě by mělo být neustále něčím zaměstnáno, protože špatné činy vznikají z lenosti a nečinnosti
 rozumová – klade důraz na výběr vědomostí, neuznává estetickou výchovu, protože zde není zdroj zisku
dílo:
Pojednání o lidském rozumu – uvádí zde ucelenou teorii poznání → člověk se rodí jako čistá nepopsaná deska (tabula rasa) a teprve životem získává zkušenosti
O výchově – dítě je nutné vést k rozvoji zkušeností a znalostí, pro děti pracujících mají být zřízeny pracovní domy, kde je zajištěna výchova a vyučování, ale hlavně příprava na práci (pracovitost, sebeovládání, skromnost)

Jean Jacque Rousseau (1712 – 1778) – francouzský pedagog a vychovatel, narodil se v Ženevě a prožil neradostné mládí, protože mu zemřela matka, byl představitelem osvícenství, podílel se na přípravě velké francouzské revoluce.

dílo:
Emil čili o výchově – obsahuje pět svazků – čtyři jsou věnované výchově šlechtické synka Emila, kterého Rousseau vychovával a poslední díl je věnován Žofii, jeho budoucí manželce

o pedagogické názory:
 vystupuje s požadavkem přirozené výchovy – výchovy v souladu s přírodou a věkovými zvláštnostmi
 nepohrdá prací, vede Emila, aby se stal truhlářem, vede ho k úctě ke starším a pracujícím
 tvrdil, že do 17 let není potřeba náboženství, po tomto roce jedinci přicházejí k vlastnímu náboženství, žádné by jim nemělo být vnucováno
 dívkám stačí pouze tělesná a mravní výchova, nemají se vzdělávat, ale podřídit se mužům, mají být poslušné, hodné, pečovat o blaho muže a dívky mají k tomu být vedeny od útlého věku"