1.	Vznik a teorie světla

2.	Základní veličiny

3.	Rousseauův diagram

4.	Měření světla

5.	Rovnoměrnost osvětlovací plochy

“Základní veličiny

Základní nejdůležitější veličinou je jednotka svítivosti . Její velikost byla stanovena fyzikálně . Všechny ostatní světelné jednotky byly odvozeny . Pojem svítivosti je ale založen na pojmu světelného toku , a proto je nutné nejprve definovat zářivý tok a světelný tok a teprve potom svítivost .

Zářivý tok – Φe – výkon přenášený elektromagnetickým zářením . Je v energetických jednotkách ( W )

Světelný tok – Φ – výkon zařízení určitého zdroje zhodnocený normálním lidským zrakem . Hodnocení normálním lidským zrakem bylo mezinárodně dohodnuto podle spektrální citlivosti zraku při čípkovém vidění . Světelný tok jako fotometrická veličina je analogickým pojmem zářivého toku jako fyzikální veličiny . Jednotkou je lumen ( lm ) .

Množství světla – Q – součin světelného toku a času . Jednotou je lumen sekunda ( lm * s )

Svítivost – I – podíl světelného toku vyzářeného zdrojem v některém směru do nekonečně malého prostorového úhlu a velikosti tohoto úhlu . Svítivost jednoho zdroje může být v každém směru jiná . Proto u svítidel kreslíme čáru svítivosti , která zobrazuje rozdělení svítivosti v prostoru . Jednotkou je kandela ( cd )

Nyní definujeme jednotku světelného toku lumen – je to světelný tok vyzařovaný do prostorového úhlu z bodového zdroje , jehož svítivost ve všech směrech je jedna kandela .

Zdroj světla , který dává ve všech směrech svítivost jedné kandely , dává světelný tok 4 π lm .

Intenzita osvětlení – E – plochy je podíl světelného toku , který dopadá na určitou plochu a její velikost . Jednotkou je lux ( lx ) Osvětlení jednoho luxu si představíme tak , že vezmeme zdroj , který má svítivost jené kandely na 1 * 1 m a je od ní vzdálen 1 m . Na plochu dopadá světlo kolmo . V takovém případě na plochu dopadá tok jednoho lumenu . Intenzita osvětlení ubývá kvadraticky se vzdáleností ."

Obsahuje tabulky a schéma.