1.

Střídače

1.1	Střídače s vlastní komutací

1.2	Schéma střídače

1.3

Využití

2.	Měniče kmitočtu

2.1	Nepřímý měnič kmitočtu

2.2	Přímý měnič kmitočtu

2.3

Schéma

“Základními částmi střídače je transformátor se středním vývodem , dva tyristory , komutační obvod s tzv. zhášecím kondenzátorem a zdroj řídících signálů s neměnným nebo s proměnlivým kmitočtem .

Střídač je napájen ze zdroje stejnosměrného napětí . Na výstupu je zátěž . Ve výchozím stavu je otevřen tyristor VS1 a zavřen tyristor VS2 , takže ze stejnosměrného zdroje prochází proud Id do transformátoru , na jehož vstupním vinutí 1 – 2 je celé napětí stejnosměrného zdroje Ud , a totéž napětí se indukuje transformační vazbou i do druhého primárního vinutí 2 – 3 . Komutační kondenzátor se nabije s polaritou podle obrázku a jeho napětí je součtem napětí obou primárních vinutí .

Jakmile přivedeme řídící impuls na tyristor VS2 , otevře se a uvolní cestu pro vybití náboje komutačního kondenzátoru do tyristoru VS1 .

Když vybíjecí proud ic dosáhne hodnoty proudu , který právě teče tyristorem VS1 , zanikne proud v tyristoru VS1 na nulu a tyristor VS1 se sám zavře . Po vybití kondenzátoru zanikne na něm napětí na nulu a začne se přebíjet na opačnou polaritu přes transformátorové vinutí 2 – 3 , na němž se nyní změní polarita . Proud prochází přes otevřený tyristor VS2 . Po dobu vybíjení kondenzátoru jsou oba tyristory otevřeny , takže proud ze stejnosměrného zdroje může procházet oběma primárními vinutími . Magnetické toky v jádře transformátoru , vyvolané proudy v primárních vinutích , působí proti sobě , takže výsledný tok v jádře transformátoru je nulový , a tím je nulová i reaktance transformátoru . Stejnosměrný obvod j tedy spojen nakrátko a prochází jím zkratový proud . K jeho omezení musíme obvod doplnit tlumivkou L , zapojenou do stejnosměrného obvodu."

Obsahuje schémata.