1.	Moderní básnické směry ve světových literaturách

1.1	Symbolismus

1.2	Prokletí básníci

1.3

Dekadence

1.4	Impresionismus

1.5	Novoklasicismus

1.6

Francie

1.6.1

Charles Baudelaire

1.6.2

Paul Verlaine a Arthur Rimbaud

1.6.3

Stéphane Mallarmé

1.6.4

Paul Valéry

1.7

Belgie

1.7.1

Emile Verhaeren

1.7.2

Maurice Maeterlinck

1.8

Anglie

1.8.1

Oscar Wilde

1.9

USA

1.9.1

Walt Whitman

1.11

Německo

1.11.1

Rainer Maria Rilke

1.12

Rusko

1.12.1

Alexandr Alexandrovič Blok

2.	Moderní básnické směry přelomu století v české literatuře

2.1	Protispolečenští buřiči

2.2	Česká moderna

2.3	Anarchisté

2.4

Vitalisté

2.5	Socialisté

2.6	Impresionisté a symbolisté

2.7	Generace z r. 1914

2.8	František Xaver Šalda

2.9	Josef Svatopluk Machar

2.10	Antonín Sova

2.11	Otokar Březina (vl. jm. Václav Jebavý)

2.12	Jiří Karásek ze Lvovic (vl. jm. Josef Karásek)

2.13	Karel Hlaváček

2.14	Viktor Dyk

2.15	Karel Toman (vl. jm. Antonín Bernášek)

2.16	Fráňa Šrámek

2.17	František Kellner

2.18	Stanislav Kostka Neumann

2.19	Petr Bezruč (vl. jm. Vladimír Vašek)

“Moderní básnické směry ve světových literaturách
(90. léta 19. stol. - počátek 20. stol.)

19. století bylo ve znamení překvapivých vědeckých objevů. Převládal pozitivizmus - jen to je skutečné, co lze dokázat smysly a zkušeností. Životní tempo se zrychluje, konkurenční boj se zostřuje.

Lidé jsou unaveni boji světových mocností a objevují se hlasy mající strach z budoucnosti = návrat do minulosti. Pochmurným náladám konce minulého století odpovídal i pochmurný názor na život německého filozofa Artura Schopenhauera, který se hlásil k voluntarismu - podceňování vědeckého poznání; základem všeho bytí je vůle:„Život je nutné utrpení, lidské potřeby vyžadují vůli.“; člověk je od přírody špatný. Další populární osobností se stal německý filozof Friedrich Nietzsche - byl proti rozumu, vyzvedával instinkty a pudy + vůli k moci, odmítal demokracii jako vládu slabých, pohrdal davem a vyzdvihoval nadčlověka (zneužito fašisty a nacisty). Životní pocity konce minulého století s sebou přinesly i vlnu spiritualismu. Do popředí se také dostává heslo umění pro umění (l’art pour l’art = lartpourlartismus), které vyjadřuje názor, že umění má sloužit jen sobě samému a jeho cílem je vyvolávat pocity radosti, rozkoše a krásy.

Symbolismus = důraz kladen na použití symbolu jako hlavního prostředku moderní poezie. Pojem se ujal po vydání Manifestu symbolismu. V praxi se symbolisté zaměřovali na oblast představ a snů, usilovali o proniknutí k podstatě věci. Důraz kladen na hudebnost verše. Často stírány hranice mezi poezií a prózou (báseň v próze, volný verš). Na francouzský symbolismus zapůsobil E. A. Poe, který básní Havran položil základy moderní poezie. Mezi nejvýznamnější symbolisty patřili Ch. Baudelaire a P. Verlaine.

„Prokletí básníci“ = termín pochází od P. Verlaina, jenž pod tímto názvem vydal soubor svých esejistických portrétů několika „prokletých básníků“. Kromě sebe mezi ně řadí i Tristana Corbiera, A. Rimbauda a S. Mallarmého. Literární svět sem dále řadí i Ch. Baudelaira. Tito básníci žili naplno a intenzívně, často až bohémsky. Bouřili se proti vlastním rodinám a proti měšťanské společnosti, která je svým pokrytectvím provokovala. V básních se objevují vedle sebe pocity zhnusení a okouzlení, kajícnost, smyslnost, zášť, láska, přízemnost i vznešenost. Ve své době nebyli pochopeni, neboť svou tvorbou a životními postoji pobuřovali morálku společnosti....

... Impresionismus - zpočátku malířský styl z 80. let 19. stol. (impression = dojem), který od základů změnil malířské vidění své doby, zejména důrazem na prvenství světla a barev před ostatními složkami. Předchůdcem malířského impresionismu byl Edouard Manet (Snídaně v trávě), nejvýraznější osobností potom Claude Monet, který na výstavě v Paříži vystavil obraz Imprese, východ slunce (Impression, soleil levant). K francouzským impresionistům patřil také Auguste Renoir, Claude Pissarro a Edgar Degas (tanečnice). Mezi impresionisty sochaře se dá zařadit Auguste Rodin. Impresionismus v hudbě prezentoval Claude Debussy. V literatuře se impresionisté snažili uvolnit smyslovou vnímavost člověka a postihnout slovem prchavý a subjektivní dojem skutečnosti, zachytit atmosféru jedinečného okamžiku. Běžné je užití metafor, rýmu a eufonie. Z básníků sem především řadíme P. Verlaina."

Práce je přehledná a obsáhlá.