1.	Vysvětlení pojmů (humor, satira, ironie, absurdno, groteska, sarkasmus)

2.	Středověké počátky

3.	Baroko (Václav František Kocmánek)

4.	Národní obrození (Prokop Šedivý, Václav Kliment Klicpera, Václav Thám,Jan Nepomuk Štěpánek, Ladislav Stroupežnický)

4.1.	Karel Havlíček Borovský

5.	Májovci, lumírovci, ruchovci (Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Jakub Arbes, Jaroslav Vrchlický, Svatopluk Čech)

6.	Česká moderna a buřiči

6.1.	Josef Svatopluk Machar

6.2.	Jaroslav Hašek

7.	Meziválečná literatura (Karel Čapek, Karel Poláček)

7.1.	Eduard Bass

7.2.	Osvobozené divadlo

8.	60. - 70. léta 20. století

9.	Současnost (Petr Šabach, Ivan Kraus)

"VYSVĚTLENÍ POJMŮ
humor druh komična, zveličení dílčích nedostatků, vzbuzuje smích, sympatizující
satira pojmenuje a odsuzuje záporné společenské jevy pomocí humoru, ironie
ironie skrytý výsměch, vyjádřený řečí opačného smyslu, výraz kritiky
absurdno označení lidského chování, jež zásadně odporuje zdravému rozumu
groteska nadsázka, nepoměr mezi všední skutečností a zveličením jejího významu
sarkasmus zesílená ironie, výsměch

STŘEDOVĚKÉ POČÁTKY
Jako počátky našeho dramatu označujeme komedii Mastičkář, o tom, jak tři Marie jdou na tržiště pro vonné masti, protože chtějí balzamovat Kristovo tělo. Mezi sociální satiry (kritika ze stanoviska nižších vrstev) patří Píseň veselé chudiny, náležící mezi texty žákovské poezie a pojednávající o bídě pomocí vtipu a ironie. Podkoní a žák je sociální satira o tom, kdo se má lépe, když jsou na tom oba stejně bídně, opět se vyskytuje ironie a živý, přístupný jazyk. Největší satirickou sbírkou je Hradecký rukopis, který poprvé obsahuje kritiku světských i církevních nedostatků. První částí je Desatero kázanie božie, kde autor (neznámý) vyhrožuje hříšníkům formou přirovnání (osud trubců v úle). V druhé části, Satiry o řemeslnících a konšelích, najdeme kritiku nepoctivosti a okrádání, autor vyhrožuje tentokrát peklem. Poslední částí je bajka O lišce a džbánu, což je veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením).
BAROKO
V baroku se rozvíjela satira zejména v lidovém divadle. Kantor Václav František Kocmánek je autorem 7 interludií (fraška z lidového života pro drobné měšťanstvo, často výsměch sedlákovi, nevybíravá kritika s vulgarismy) a také skladby Lamentatio rusticana se selským otčenášem, tj. skladby o selském životě. Novým prvkem zábavné literatury je kramářská nebo jarmareční píseň, píseň o zajímavých příhodách, které zpívali potulní kramáři za doprovodu flašinetu a ukazování výjevů na seriálu obrázků o jarmarcích, kde také prodávali texty písní.
NÁRODNÍ OBROZENÍ
Obrozenecké divadlo mělo za úkol zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce, vytvořit české hry a ovlivnit národní uvědomování lidu. Hrály se překlady klasiků, veselohry (Prokop Šedivý – Masné krámy, Pražští sládci – tzv. lokální frašky) i vlastenecké hry (Václav Thám – Břetislav a Jitka). Pokračovateli byli dramatici Václav Kliment Klicpera – autor veseloher (Hadrián z Římsu, Divotvorný klobouk), které kritizovaly špatné lidské vlastnosti a Jan Nepomuk Štěpánek, autor veseloher a frašek (např. Čech a Němec). Z realistických dramatiků je významný Ladislav Stroupežnický a jeho Naši furianti."