1.	Dětství a rodina

2.	Umělecké počátky

3.	Dílo a jeho význam

4.	3. klavírní koncert

" Po neúspěchu první symfonie v roce 1897 ztratil Rachmaninov důvěru ve své tvůrčí schopnosti a vyléčit se ho podařilo jen trpělivou péčí doktora Nikolaje Dahla, psychiatra a hypnotika, který byl rovněž talentovaným amatérským hudebníkem. Když se opět vrátil ke komponování, následovalo období velké tvůrčí aktivity a značných úspěchů. V roce 1901 dokončil druhý klavírní koncert- možná své nejznámější dílo- a pak přišly dvě opery, Lakomý rytíř a Francesca da Rimini, druhá symfonie, třetí klavírní koncert, chorálová symfonie, Zvony, Nešpory a řada brilantních písní a klavírních skladeb. Řadu svých skladeb si poprvé uvedl sám, ať již jako interpret nebo dirigent.
Velká říjnová revoluce v roce 1917 představovala pro Rachmaninův život i tvorbu rozhodující okamžik. Jako aristokrat vychovaný v carském Rusku nechoval k novému režimu sympatie a ocitl se v nebezpečí. V roce 1918 se svou rodinou tiše opustil Rusko, aby se již nikdy nevrátil. Nejprve se usadil ve Stockholmu, ale pak se vydal hledat nový život do Ameriky. Aby si vydělal na živobytí, působil po většinu svého života jako mezinárodní koncertní klavírista a posledních pětadvacet let jeho života bylo naplněno neustálým kolotočem koncertních turné a nahrávání v Severní Americe i Evropě. Čtvrtý klavírní koncert, na němž začal pracovat v roce 1914, byl dokončen teprve v roce 1926 a jeho publikum muselo čekat dalších osm let na velkou Rapsódii na Paganiniho téma. 28. března 1943 zemřel v Kalifornii na rakovinu. Kdyby věnoval více svého génia příštím pokolením jako skladatel a méně svým současníkům jako interpret, kdo ví, z jakých dalších velkých děl bychom se dnes těšili.

◄V roce 1902 se Rachmaninov oženil
se svou sestřenicí Natálií Satinovou.
Na schválení sňatku pravoslavnou
církví si museli vyžádat povolení od cara.

◄Během prvních tří let po prvním neúspěšném
provedení jeho I. symfonie v roce 1897 Rachma-
ninov zjistil, že nemůže skládat. Strávil léto na
panství svých příbuzných a začal novou kariéru
dirigenta Moskevské soukromé operní společnosti.
Tam se seznámil a spřátelil se zpěvákem Šaljapinem.


Stejně jako Richard Strauss, téměř jeho současník, byl i Rachmaninov skladatelem devatenáctého století, který přežil do století dvacátého, aniž by se s ním dohodl. „Nemohu odhodit staré způsoby psaní a stejně tak nemohu přijmout nové,“ se jednou svěřil. „Intenzivně jsem se snažil cítit hudební způsoby dneška, ale nejde mi to.“
Rachmaninova hudebnost se projevovala výtečnou improvizací a fantastickou hudební pamětí. Neznámou skladbu dovedl po jediném poslechu okamžitě zahrát zpaměti. Jako geniální pianista přizpůsobil klavírní techniku svým ohromujícím možnostem a rozvinul její stylizaci do nebývalé šíře, syté akordiky a plasticity melodických vrstev. Nikdy však nedovolil, aby prázdná virtuozita vystrnadila hudební poctivost.
„Skladatelova hudba má vyjadřovat jeho rodnou zemi, lásky, náboženství, knihy, které na něj zapůsobily, obrazy, co miluje. Měl by to být souhrn všech jeho zážitků.“
Z celého jeho díla jsou (vedle písní) klavírní skladby nejznámější a také nejpůsobivější. I jeho ostatní tvorba vyvolává dojem, jako by byla v jádru koncipovaná pro klavír- tak silné bylo autorovo klavírní cítění. Byl ovlivněn velkými romantiky klavíru, Lisztem a Chopinem; jeho nástrojová sazba je však ještě rozvitější. Překypující zvuková stylizace přesně vyjadřuje přebujelou, nekonečnou melancholii konce století, vyzařující z tolika jeho melodických nápadů a hovořící z jeho romantické, ale v podstatě tonální harmoniky. Duchovně byl dědicem Čajkovského; jeho citelný sklon k fatalismu vyznívá však méně tragicky, spíše elegicky a rezignovaně. Sdílel však Čajkovského přesvědčení o důležitosti melodie. „Melodická invence“, podle Rachmaninova, „… je skutečným cílem každého skladatele. Není-li schopen vymyslet melodie, které přetrvají, jsou jeho šance na zvládnutí materiálu mizivé.“Svůj vlastní styl- pravdivé a plné vyjádření své osobnosti- vyvinul hlavně v klavírních koncertech, a to zvláště v II. c moll a III. d moll."

Velmi dobře zpracované, doplněné i o obrázky.