1.	Biografie Hendrika Petruse Berlage

2.	Inspirace – architekti a hnutí, kteří v Berlageho vývoji hráli podstatnou roli

2.1.	Gottfried Semper

2.2.	Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc

2.3.	Frank Lloyd Wright

2.4.	Berlageho styl

2.4.1.

RacionalismusJaký význam měl pro nizozemskou architekturu? Měl vliv i v

2.4.2.

Amsterdamská škola

2.4.3.

Styl (De Stijl)

2.4.4.

Nová věcnost

2.4.5.

Gemeenschapskunst (Gesamtkunstwerk)

2.4.6.

Funkcionalismus

3.	Berlageho dílo

3.1.	Berlageho burza

3.2.	Lovecký zámeček sv. Huberta

3.3.	Městské muzeum v Haagu

3.4.	Berlageho všestrannost

3.4.1.

Urbanista

3.4.2.

Nábytkový návrhář

3.4.3.

Uliční vybavení

3.5.	Teoretik – Berlageho principy v architektuře

3.5.1.

Pravda v konstrukci a materiálu

3.5.2.

Jednota v mnohočetnosti

3.5.3.

Architektura uzavírá prostor

4.	Berlageho vliv a význam v nizozemském a českém stavitelství

4.1.	Berlageho vliv v Čechách

"2. Inspirace – architekti a hnutí, kteří v Berlageho vývoji hráli podstatnou roli
V Curychu na něj zapůsobili především dva architekti: Gottfried Semper (1803 – 1879) a Eugene Emmanuel Villet-le-Duc (1814 – 1879), kteří svorně kritizovali v té době převládající neo-styly. S pomocí myšlenek těchto dvou architektů vyvinul Berlage vlastní styl, jehož nástupcem byla pozdější Amsterdamská škola.
Gottfried Semper
Velký vliv na Berlageho měly teorie německého architekta Gottfrieda Sempera (jeho kniha „Der Stil“ byla pro jeho studenty v Zurichu jakousi Biblí). Především jeho obhajoba stavebního stylu, ve kterém jsou funkce a konstrukce budovy jasně zřetelné. Semper byl přesvědčen o nutnosti harmonického sloužení účelu, formy, materiálu a konstrukce k dosažení jednoty, skutečného stylu. Semper byl toho názoru, že řemeslník a architekt musí materiály používat tak, aby zůstaly samy sebou. Odmítal tak např. Thonetovu techniku ohýbání dřeva, protože pak bylo dřevo používáno stejně jako kov. Za příklad dával egyptský sedací nábytek. Berlage aplikoval tuto teorii na svůj vlastní nábytek.
Eugène Emmanuel Viollet-le-Duc (1814 – 1879)
Druhým Berlageho učitelem byl francouzský architekt, restaurátor (restauroval Saint Chapelle a Notre Dame v Paříži, katedrály v Amiens, Chartres a Remeši, opevnění města Carcassone), teoretik umění (jeho spisy ovlinily např. i Gaudího) a představitel purismu Viollet-le-Duc. Při restaurování ho příliš nezajímal původní záměr starých mistrů architektů, ale snažil se dát budově podle něj ideální formu, často za použití moderních materiálů jako litiny nebo betonu – výsledek byl tedy poněkud umělý a pedantský (Carcassonne má více středověký vzhled než v samotném středověku). Železo a ocel tedy příjimal jako plnohodnotný materiál a tím se stal jedním ze zakladatelů moderní architektury. Jako jeden z prvních stanovil, že forma musí vycházet z konstrukce. Spolu se Semperem kritizoval tehdy převládající neo-styly, obhajoval racionální stavitelství. Dále tvrdil, že je nutné analysovat velká díla minulosti, abychom z nich získali nápady a myšlenky pro dnešní dobu.
Frank Lloyd Wright (1867 – 1959)
Při návštěvě Spojených států v roce 1911 Berlageho ovlivnilo dílo architekta, urbanisty, teoretika architektury (např. The Future of Architecture) a představitele organické architektury (jakési romantico-humanistické pojetí funkcionalismu, tzn. architektura v harmonii s přirozeným okolím, musí vyplývat ze zákonů přírody – to se tedy týká i použití materiálů) Franka Lloyda Wrighta (např. Guggenheimovo muzeum v New Yorku) a jiných významných amerických architektů."

Práce obsahuje fotografie. Jedná se o seminární práci do předmětu stavebně-historický průzkum na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.