1.	Literární druhy

1.1.	Literární žánry

2.	Nejstarší období českého písemnictví (po Karla IV.)

2.1.	Počátky písemnictví na našem území

2.2.	Latinské období

2.3.

Čeština

2.3.1.

Alexandreida

2.3.2.

Dalimilova kronika

2.4.	Literatura doby vlády Karla IV.

2.4.1.

Satiry doby Karlovy (žákovská poezie, Hradecký rukopis)

3.	Literatura období reformy církve

3.1.	Husovi předchůdci

3.2.

Jan Hus

3.3.	Literatura doby husitských válek

3.3.1.

Budyšínský rukopis

3.4.	Petr Chelčický

4.	Renesance česká i světová

4.1.	Italská renesanční literatura (Dante, Petrarka, Boccaccio)

4.2.	Španělská literatura

4.2.1.

Miguel de Cervantes y Saavedra, Lope de Vega

4.3.	Anglická literatura

4.3.1.

William Shakespeare

4.4.	Francouzská literatura (Villon)

4.5.	Vznik renesance a humanismu v Čechách

4.5.1.

Autoři českého humanismu (Viktorín Kornel ze Všehrd, Jan Blahoslav, Daniel Adam z Veleslavína, Václav Hájek z Libočan)

5.	Doba protireformace

5.1.	Rozdělení literární tvorby doby protireformační

5.2.	Exulantská tvorba

5.2.1.

Jan Amos Komenský (pedagogická tvorba, filozofická a náboženská tvorba)

6.	Národní obrození

6.1.	I. fáze národního obrození (obranná fáze)

6.2.	II. fáze národního obrození (ofenzivní fáze)

6.2.1.

Josef Jungmann

6.2.2.

Jan Kollár

6.2.3.

František Ladislav Čelakovský

7.	Romantismus světový i český

7.1.	Hlavní znaky romantismu

7.2.	Anglický romantismus

7.3.	Ruský romantismus (A.S. Puškin)

7.4.	Francouzský romantismus (Victor Hugo, Stendhal)

7.5.	Český romantismu

7.5.1.

Karel Hynek Mácha a Máj

8.	Divadlo za národního obrození

8.1.	Divadlo v první fázi národního obrození

8.2.	Josef Kajetán Tyl

8.3.	Prozatimní divadlo

8.4.	Národní divadlo

9.	Ústní lidová slovesnost

9.1.

Žánry

9.2.	Lidová próza a lidová poezie

9.3.	Sběratelská činnost

9.4.	Karel Jaromír Erben

9.5.	Božena Němcová

9.6.	Jan Kollár

10.	Kritický realismus

10.1.

Charles Dickens

10.2.

Honoré de Balzac

10.3.

L.N. Tolstoj

10.4.

F.M. Dostojevskij

10.5.

N.V. Gogol

10.6.

Kritický realismus v Čechách

10.6.1.

Karel Havlíček Borovský

10.6.2.

Božena Němcová

11.	Májovci, ruchovci a lumírovci

11.1.

Almanach Máj

11.2.

Jan Neruda

11.3.

Vítězslav Hálek

11.4.

Almanach Ruch

11.4.1.

Ruchovci - škola národní (Svatopluk Čech)

11.5.

Almanach Lumír (Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek, Julius Zeyer)

12.	Realistická próza a drama 2. pol. 19. století

12.1.

Jan Neruda

12.2.

Jakub Arbes

12.3.

Svatopluk Čech

12.4.

Alois Jirásek

12.4.

Karolina Světlá

12.5.

Karel Václav Rais

12.6.

Jindřich Šimon Baar, Karel Klostermann

12.7.

Realistické drama

12.7.1.

Henrik Ibsen, A.P. Čechov

12.7.2.

Gabriela Preissová

12.7.3.

Bratři Mrštíkové

13.	Česká moderna, Manifest České moderny

13.1.

Generace starších buřičů

13.1.1.

Otokar Březina, Antonín Sova, Karel Hlaváček

13.1.2.

Josef Svatopluk Machar

13.2.

Generace mladších buřičů (anarchisté)

13.2.1.

S.K. Neumann

13.2.2.

Fráňa Šrámek

13.2.3.

Viktor Dyk

13.2.4.

Karel Toman

"Česká moderna, manifest české moderny

- od poloviny 90.let 19.století
1895 Manifest české moderny – základ programu české moderny
- název moderna dali básníkům měšťáci stejně jako prokletým básníkům. Básníci jej přijali, protože je odlišoval od ostatní tvorby.
V manifestu se shodli na odmítnutí dosavadní tvorby, chtěli umění vrátit citovost. Je to dokument, v němž dávají najevo, že chtějí tvořit jinak než předchozí generace.

- jejich vzorem byli prokletí básníci

- tato generace se označovala jako generace buřičů – starší, mladší – vadil jim způsob života měšťáka, vyslovovali se proti pokrytectví maloměšťáků, vytýkají jim přílišné lpění na tradicích.
manifest je zaměřen hlavně proti měšťáckým konvencím ve společnosti i v literatuře
- dávali důraz na individualitu
- nikdy nebyli spjati programem, budoucnost viděli černě

Generace starších buřičů
- spjata s uměleckými směry: symbolismus, impresionismus, dekadence, realismus
- spojoval je odpor k měšťákovi, pocity deziluze, nedůvěry, marnosti

Otakar Březina
- symbolista (vyjadřuje se nepřímo skrze symboly) – těžko pochopitelné metafory, na první čtení nepochopitelné, jazyk bohatý, vytříbený.
- sbírka Tajemné dálky – báseň Moje matka – píše vlastně o svém životě, když mu zemřela matka tak on měl krutý osud, říká že smrt je pro něj vykoupením. Obrazy smrti, chudoby, pokory – hlavní vlastnost matky

Antonín Sova
- impresionista (imprese = dojem )
- nejvýznamnější sbírka Květy intimních nálad, dále Realistické sloky– srovnání venkova z něhož přišel a města, do kterého se dostal

Karel Hlaváček
- dekadent (dekadence = zmar, marnost)
- sbírky: Pozdě k ránu, Mstivá Kantiléna
- používá obrazy zmaru – smrt, hrob"

Práce má heslovitý charakter.