1.	Pojem determinace

1.1	Biologická determinace

1.1.1

Biologické determinanty

1.1.2

Reflexy

1.2	Sociální determinace

1.2.1

Sociální prostředí

1.2.2

Sociální vztahy

1.2.3

Socializace člověka

1.2.4

Společenské normy

1.2.4

Mechanismy

1.3.	Vývojová determinace

1.3.1

Prenatální obd.

1.3.2

Novorozenecké obd.

1.3.3

Kojenecké obd.

1.3.4

Batolecí obd.

1.3.5

Předškolní věk

1.3.6

Mladší školní věk

1.3.7.

Puberta

1.3.8

Adolescence

1.3.9

Dospělý věk mladší

1.3.10

Dospělý věk starší

1.3.11

Stáří

“SOCIÁLNÍ DETERMINACE
 „ Člověk se člověkem nerodí, stává se jím.“
 Je objektivně dána tím, že člověk vždy žije v určité historické době, ve skupině lidí, kteří se řídí obecně platnými pravidly.
 Je nezbytné sociální prostředí - rozumí se odlišení sociálního od přírodního, společenské prostředí- což je sociální okolí člověka v rámci celé společnosti.
 Osobnost se vytváří vzájemným působením všech možných činitelů, které ji utvářejí (rodina, přátelé, škola) . Jedinec je ovlivněn prostředím a současně má na něj i vliv.2 nejvýznamnější faktory : dědičnost a prostředí.
 Nastává proces socializace = vrůstání, začleňování se člověka do společnosti, získávání nových duševních vlastností, zkvalitňuje naše hodnocení okolí, postupné zdokonalování sociální orientace člověka v prostředí. Vytváření základních kulturních, hygienických a pracovních návyků

• Celokulturní socializace- široká skupina lidstva, která má společnou historii
• Širší socializace- zprostředkovatelé kultury, členové určité skupiny, kteří jsou spjati náboženstvím, vzděláním, zaměstnáním
• Rodina - 1. útvar, se kterým přichází dítě do styku, důležitá je existence autorit, která musí mít k osobnosti dítěte dobrý vztah
• Výchova- cílené, plánovité působení starší generace, které má za cíl vytvořit zázemí pro vývoj dalších jedinců. Uskutečňuje se v rodinném prostředí. Výchova může být autoritativní, nedostatečná, rozdílná, nedůsledná, perfekcionalistická.

 bez lidské společnosti nevznikne lidská psychika - jakmile člověk nemá dostatek lidských podnětů, nevzniknou u něho lidské vlastnosti
 prožívání člověka a chování závisí na sociálním prostředí, ve kterém žije - nejvíce patrné v dětském věku, kdy je člověk na prostředí závislí, přebírá jeho hodnoty aniž by si to uvědomil a postupem času si prostředí uvědomí a své chování může vědomě utvářet
 počet a kvalita sociálních vlivů - hospitalismus : psychika u dětí nebo osob dlouhodobě hospitalizovaných, jsou v prostředí chudém na sociální podněty → zaostávání řeči, zhoršené abstraktní myšlení, zhoršená pozornost, nemají zájmy, zaostalost v emocionální oblasti → velký citový hlad, uzavřenost
 psychická deprivace - dítě vyrůstá v rodině, kde nemá dost sociálních podnětů → opožděnost ve vývoji, komplexy méněcennosti, nesmělost, zaostalost v emocionální oblasti

 Sociální prostředí
 tvoří ho: lidé, společenské normy - lidské chování, lidské výtvory

 Sociální vztahy
 jedinec x jedinec
• vztah mezi matkou a dítětem, mužem a ženou, přítelem a přítelem
• tento druh vztahu má silné citové pouto, cit může vztah ulehčovat nebo zhoršovat.
• z hlediska sociálního má tento vztah největší význam
• primární vztahy - vydrží nejdéle (rodiče a děti)
• během života máme více vztahů
 jedinec x společenské skupiny
• já a rodina, já a kolektiv
• na člověka jsou kladeny určité požadavky, v určitých fázích života mají tyto vztahy největší vliv"