1.

Úvod

2.	Lidová slovesnost v době baroka

3.	František Ladislav Čelakovský

4.	Karel Jaromír Erben

5.	Božena Němcová

6.

Jan Drda

7.	Jakob a Wilhelm Grimmové

"Lidová slovesnost v době baroka

Velký význam nabyla ústní lidová slovesnost v době baroka. Na konci 17. století a během století 18. V době úpadku umělé literatury, se stala hlavním představitelkou slovesné kultury celého národa. Ústní lidová slovesnost má bohatou tematickou členitost: vyjadřuje vztah člověka k otázce života a smrti, k přírodě, k práci, k rodině a vyjadřuje také odpor a boj proti utlačovatelům. Hlavními útvary ústní lidové slovesnosti je pověst, pohádka, proroctví, hádanka, přísloví a píseň. Typickým znakem této tvorby je anonymita. Někdo to někdy vymyslel, někomu to řekl, ten to pověděl dalšímu a časem se zapomnělo na autora.
Jedním útvarem ústní lidové slovesnosti je POVĚST. Lidová pověst obsahuje ve svém jádře vždy nějaký historický fakt, ale během let, kdy se pověst vypráví se tato pravda obměňuje a jsou přidávány další a další prvky toho, kdo to vypráví. Asi prvním zapisovatelem pověstí byl Kosmas, díky kterému se nám zachovaly pověsti z nejstarších českých dějin, které sepsal ve své Kronice české. V době pobělohorské byly v lidovém podvědomí starší národní pověsti, např. O praotci Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách, O Libuši a Přemyslovi, dále to byly pověsti hrdinské, např. O Žižkovi, nebo pověsti rodové a místní, např. O bílé paní. Vznikaly však i pověsti o událostech, které se staly celkem nedávno, např. o odchodu bratrských exulantů ze země, nebo o vůdcích protifeudálních povstání, třeba O Kozinovi. Vznikaly také pověsti legendární, které popisovaly nějaký zázrak, nebo se vázaly k poutním místům a klášterům.
S pověstmi souvisela PROROCTVÍ, která vyjadřovala naději v lepší budoucnost, např. Libušino proroctví, nebo proroctví slepého mládence. Dalším útvarem ústní lidové slovesnosti byly POHÁDKY, které vyjadřovaly touhu po spravedlnosti. Vždy v nich vítězilo dobro nad zlem a prostý člověk nad zlým vládcem. Typickým pohádkovým hrdinou se stal Honza. Byl chytrý, čestný a schovával se za maskou naivního prosťáčka. Nejhojnějším útvarem ústní lidové slovesnosti byla PÍSEŇ. Byly to písně většinou lyrické. Zachycovaly lásku, tíživé poměry, vztahy rodičů a dětí a sociální útlak. Sem by patřily i písně zbojnické, které byly rozšířené na Moravě a na Slovensku. Vznikaly však i skladby lyrickoepické a epické. Byly to např. BALADY, jako Osiřelo dítě, nebo Utonulá.
Existovalo také lidové drama. V 17. a 18. století navazovalo na náboženské hry, zvláště vánoční a velikonoční. Jiným druhem byla hra dobrodružná a objevovaly se i hry z tehdejší současnosti, jako např. Komedie o turecké vojně.

František Ladislav Čelakovský (1799-1852)

V době národního obrození a po něm se v Čechách objevilo několik spisovatelů, kteří se začali blíže zajímat o ústní lidovou slovesnost. Mezi první patřil František Ladislav Čelakovský. Básník, překladatel lidové poezie, redaktor a překladatel. Studoval gymnázium v Českých Budějovicích, filozofii v Praze a Linci, studia ale nedokončil. Působil jako vychovatel, soukromý učitel, redaktor Pražských novin a jejich přílohy České včely, dále jako knihovník a univerzitní profesor slavistiky ve Vratislavi, kde mu toto místo přenechal Šafařík.
Na jeho dílo mělo vliv několik věcí. Byla to ústní lidová slovesnost, romantická literatura a studium světového osvícenství. Již v době svých studií se Čelakovský zabýval studiem slovanských jazyků a slovanskou lidovou slovesností. Čelakovský sbíral a vydával lidovou poezii všech slovanských národů v původním znění i v českém překladu. Byly to např.:
• Slovanské národní písně – tři svazky českých, slovenských i přeložených básní
• Mudrosloví národu slovanského ve příslovích – sebraná slovanská přísloví a pořekadla
Po důkladném studiu lidové slovesnosti začal tvořit její ohlasy. Ty byly vrcholem jeho tvorby. Ohlasovou poezií se rozumí vlastní úprava cizího textu. Původně chtěl vytvořil ohlasy lidové poezie všech slovanských národů, ale nakonec se soustředil jen na písně ruské a české. Čelakovský viděl v Rusku ochránce našeho národa, zvláště po porážce Napoleona. Jeho naděje v Rusko se ještě zvětšila, když Rusové zvítězili ve válce proti Turecku. A tak vydal v roce 1829:
• Ohlas písní ruských – náměty čerpal z ruských bylin (písní o tom, co bylo), ale některé básně vytvořil sám podle lidové slovesnosti. Reagují na současné dění. Dílo začíná i končí epickými básněmi, kde objevuje např. hrdina Ilja Muromec. Lyrické básně zobrazují život ruského venkovského lidu ve šťastných i smutných chvílích. Píše o lásce a o vztahu mezi rodiči a dětmi. (např. básně Ilja Volžanin, Bohatýr Muromec, Rusové na Dunaji, Veliký trh ptačí).."

Pro vytvoření textu byla použita tato literatura: Bohuš Balajka: Přehledné dějiny literatury a Marie Sochrová: Český jazyk a literatura.
Práce ve formátu AdobeAcrobat (*.pdf).
Práce čerpá z těchto zdrojů: http://pohodaveskole.net/referat/literatura/page/20/ a http://pohodaveskole.net/literatura/ohlas-pisni-ruskych-frantisek-ladislav/.
Obsahuje překlepy.