1.	Národní obrození – vysvětlení pojmu

2.	Generace Národního obrození

a) 1. generace
b) 2. generace
c) 3. generace

"● 1. generace 1770-1800
- označována jako obranná fáze (učenci se snaží obhájit vznik vědy, kultury)
- velký význam má vědecká činnost, rozvoj vědních oborů (historie, literární historie, jazykověda), cílem je zastavit poněmčování a zachránit český jazyk
- souvisí s tím založení soukromé společnosti nauk 1774
- vydávání památek předbělohorské doby, které nemohly být předtím vydány
- oporou pro obrozence je období humanismu a tehdejší čeština ( veleslavínská čeština)
- cíle byly lidovýchovné a vzdělávací (divadlo, osvětová a zábavná próza)

Historie -
▪ GELASIUS DOBNER, zakladatel moderního kritického dějepisu, vydal Hájkovu kroniku v latinském překladu, odhaloval nedostatky, kritika
▪ FRANTIŠEK MARTIN PELCL . pokračovatel Dobnera, 1. profesor ČJ na Karlově universitě
- Nová kronika česká (měla nahradit Hájkovu kroniku)
. vydával díla předbělohorská, vydal Základy české gramatiky

Jazykověda
- jazykové obrany – v boji proti němčině, vzorem se stala Rozprava o obraně jazyka slovanského, zvláště pak českého (Balbín)
- ČJ je výhodný, nemá členy, má přechodníky, takže je živější

▪ FRANTIŠEK MARTIN PELCL – Předmluva k laskavému čtenáři
▪ F.JOSEF HRABĚ KINSKÝ – Připomení důležité věci od jednoho Čecha
- doporučuje český jazyk panovníkům, vojákům
▪ JAN ALOIS HANKE Z HANKEŠTEJNA
▪ KAREL IGNÁC THÁM – Obrana jazyka českého proti zlobivým jeho...atd.
▪ JOSEF DOBROVSKÝ – zasáhl do jazykovědy i historie, založil slavistiku (věda o slovanských jazycích)
- vzdělanec, vědec; měl blízko k osvícenství (osvícenský racionalista, stoupenec Josefinských reforem) - v jeho dílech se uplatňují myšlenky a názory osvícenství
- skeptický vůči češtině, nevěřil, že se čeština mezi lidmi obnoví; psal německy a latinsky, aby si to mohli přečíst další vědci z Evropy
- bojoval proti rukopisům ( Zelenohorský, Královedvorský)
PODROBNÁ(ZEVRUBNÁ) MLUVNICE ČEŠTINY, 1809 - psaná německy; 1. vědecká mluvnice českého jazyka
- jeho vzorem se stala veleslavínská čeština
- na základě tohoto díla vzniká spisovná čeština
- podal soustavný obraz Čj, uzákonil mluvnické tvary, které jsou
NĚMECKO-ČESKÝ SLOVNÍK – spolupracovalo s ním více obrozenců, dvoudílný slovník, on vydal ten roku 1802, dílo předal Puchmajerovi, ten vydal díl druhý 1821
DĚJINY ČESKÉ ŘEČI A LITERATURY – 1792, napsáno v němčině
-upotřebil všechny své cesty,zachytil vztah Čj a České literatury,jak na ni působily historické události.Jako ryze české období chápe husitství ( nebo humanismu?) a za vrchol dobu veleslavínskou. Předtím Čj bojovala s latinou a němčinou.
- snaží se o kritické zkoumání (výrazně se uplatňuje osvícenský přístup)
ZÁKLADY JAZYKA STAROSLOVĚNSKÉHO, 1822, v latině
- na základě výsladů slavistiky vznikla myšlenka slovanské vzájemnosti – i
Češi jsou spjati s ostatními slovanskými národy; fungovala jako posílení národního sebevědomí"