1.	Houby = Fungi

1.1

Mykologie

1.2	Tvorba stélky + pletiv

1.3	Rozmnožování + výtrusy

1.4

Výskyt

1.5

Význam

1.6

Hlenky

1.7	Chytridiomycety

1.8

Oomycety

1.9	Houby pravé

1.9.1

Vřeckovýtrusé

1.9.2

Stopkovýtrusé

1.10.

Zástupci

2.	Lišejníky = Lichenes

2.1	Lichenologie

2.2	Rozmnožování

2.3

Zástupci

“Houby = FUNGI
Mykologie: Věda zabývající se studiem hub ( z řec. mýkés =houba)
Nejstarší doklady o houbách pocházejí z prvohor, jsou nejspíš ještě starší. Výtrusy z karbonu, choroše apod.až druhohory – třetihory. Houby představují početnou skupinu, přes 100 tis. druhů. Houby jsou vývojově velmi rozmanitou skupinou nižších eukaryotních organismů. Mají některé znaky rostlin – schopnost syntézy vitamínů, nebo nepohyblivost – a také znaky živočichů – např.: přítomnost chitinu a glykogenu – zásobní látky - a heterotrofní způsob výživy. Houby nevytvářejí celulózu, neobsahují chlorofyl a mají buněčnou stěnu.
Tvorba stélky + pletiv:
Houby jsou jednobuněčné (kvasinky) i mnohobuněčné organismy. Jejich velikost se různí, různé je i vytváření houbové stélky. Základním stavebním prvkem jsou hyfy, které se rozvětvují a tvoří bílé až nažloutlé podhoubí – mycelium. Vývojově nižší houby mají hyfy nepřehrádkované, vyšší mají přehrádky, které rozdělují houbové vlákno na jedno, či více jaderné buňky. V přehrádkách je otvor, který zajišťuje spojení mezi sousedními buňkami. Vlákna mycelia se mohou seskupovat a vytvářet pletiva např.:
Plektenchym – pletivo, kdy se vlákna k sobě pouze přikládají.
Pseudoparenchym – vyvinutější pletivo.
Plodnice - vyrůstá u vyšších hub za příznivých podmínek.
Rozmnožování + výtrusy:
Pohlavní i nepohlavní. Nejrozšířenější je však nepohlavní rozmnožování, které probíhá pomocí několika typů výtrusů.
Zoospory – vývojově nejpůvodnější pohyblivé výtrusy s bičíky
Sporangiospory – nepohyblivé výtrusy vznikající ve sporangiích
Konidie se odškrcují z konců specializovaných hyf –– charakteristické pro penicilin.
Bazidiospory – vznikají na stopečkovitých útvarech – stopkovýtrusé – 4 výtrusy
Ascospory – vznikají ve vřeccích – vřeckovýtrusé – 8 výtrusů
Viz. – příloha č. 1 – obr.115
Výskyt:
Houby jsou rozšířeny na nejrůznějších stanovištích po celé Zemi. Nejvíce hub obsahuje půda a rostlinný odpad. Houby nejvíce rostou na místech s vyšší půdní vlhkostí, některé se však přizpůsobily životu na suchých, teplých místech. Podhoubí roste jen v rozmezí 4 - 40ºC. Většina rostlin asi 4/5 žije v mykorhize.
Význam + a - :
Velký význam pro rozklad organických látek (saprofyti) a přínos pro rostliny – mykorhiza, či lichenismus – soužití hub a lišejníků. Dále se využívají jako potrava člověka. Velký význam pro výrobu antibiotik, enzymů, vitamínů, alkaloidů, protirakovinných látek apod. rovněž využití v biologickém boji proti hmyzím škůdcům př.: mšice.
Negativní význam hub spočívá v tom že jsou původci mnoha chorob kulturních rostlin, zvířat i člověka, jsou to tedy patogenní organismy. Zcela negativní dopad na zdraní člověka má také značná jedovatost některých druhů, v případě jejich požití. Důležitá je také tzv. sekundární toxicita hub v důsledku přítomnosti těžkých kovů v plodnicích. Houby také způsobují hospodářské škody, protože některé saprofytické druhy znehodnocují zemědělské produkty, dřevo, textilie apod., napadají stavby.
Dělení: Hlenky, chytridiomycety, oomycety, houby pravé"

Obsahuje velké množství schémat, čistého textu je v práci cca 5 stran.